V roce 2018 jsem psala o záchranné akci na masivu Marmolady, dnes text s přihlédnutím k včerejší tragédii aktualizuji. Byl poslední den sezony 2018 v Dolomitech a lanovka nahoru vezla speciální jednotku horské služby Soccorso Alpino určenou pro extrémní zásahy. Záchranáři měli najít trhlinu v ledovci, kde hluboko v nitru staletého sněhu čekal na záchranu „těžce zraněný“... můj muž. Někde tam se rodila jeho pozdější cesta do SUEMu, stát se záchranářem. 

Kdyby tam tehdy opravdu spadl, nejspíše by mu už nikdo nepomohl, nikdo by o něm nevěděl. Pukliny jsou nebezpečné a tak hluboké... nemají jednotné dno, ale navazují na ně další trhliny kamsi do prázdnoty, a co metr, to smrtící nebezpečí. Nikomu bych to nepřála... A přesto tam v patnácti metrech bílého pekla jeden muž byl.

Dobrovolně. Záchranáři potřebovali těžce zraněného dobrovolníka, a jak my jejich vicešéfa zaměstnáváme a bydlíme hned pod horou, slovo dalo slovo, a výběr byl jednoduchý. Nikdo jiný si tak nerozumí, jako Franz a Pavel, jsou perfektně sehraní a… stejně by do toho jiný magor nešel.

Z půldenní akce vám přináším několik fotek, pro představu, jak to tam vypadalo – dá se totiž předpokládat, že už se tam po včerejšku nikdo nepodívá. Již tenkrát byl respekt na hraně strachu tím, co záchranáře doprovázelo na každém kroku a jen se „čekalo“, kdy se něco semele. A kdy bude zóna označena zákazem vstupu. Muselo se něco stát. Sebemenší prasklina, jiné zabarvení sněhu, propad a… konec. Roky se zvažuje uzavření ledovce pro všechny návštěvníky, roky s tím máme problém, protože po něm vede náš závod – běh do vrchu – Marmolada Super Vertical, a denně tudy stopají mnozí odvážlivci a naši klienti na vrchol. 

Vlastně, musím napsat, že závod tudy vedl, i tomu už je konec. Když si vzpomenu, jak v oněch místech praskliny Franz a Eli s tatínkem vytyčovali trať běhu, jezdili na skútru a trávili tam hodiny a hodiny denně před samotnou akcí, je mi… Mimochodem, pod Marmoladu se v létě jezdilo kvůli expedicím nahoru a kvůli cestě kaňonem od nás přes Serrai di Sottoguda dolů. Druhé je po vichřici (jak se narodil Max) roky uzavřené, první uzavřou nyní. Co to znamená pro turismus v místě netřeba dodávat.  

Proč o tom dnes píšu? Led tam nahoře co rok mizí, i ta puklina v největší síle ledu, přibližně 20 metrů, již dnes doznala neodvratitelných změn. Ne, nechci polemizovat o oteplování planety, ani náhodou ne, však v historii tam sníh byl, ale také nebyl, a jistě jednou zase bude. Píšu o tom jen a pouze proto, že je mi toho ledovce líto. Možná je mi líto našich dětí, že si ho neužijí více, jako my, jako generace před námi, prostě, mizí. Je to jediný a poslední dolomitský ledovec.  

Laviny nám padaly až na pozemek často, menší z jara co den, velká každý rok alespoň jedna, paradoxně pomáhaly v tréninku záchranářů - vzpomínám, když spadla ta největší, tisíce tun ledu a kamení, na horní část naší běžkařské trasy, jak jsme tam hodiny zakopávali figurýny s odpovídači, pak vyhlásili poplach - i tak se trénovalo. To k horám patří. Ano. A že nikdo si nemůže být jistý, to k tomu patří též.   
………………………………

Přebírám z internetu: 
„Ledovci na nejvyšším vrcholu italských Dolomit zbývá možná jen 15 let života, varují vědci. Ztratil 80 procent objemu.

Ledovec na hoře Marmolada, nejvyšším vrcholu italských Dolomit, by mohl kvůli globálnímu oteplování do patnácti let zmizet. Informovala o tom agentura ANSA s odvoláním na výzkum vědců z univerzity v Padově.

Před deseti lety ztrácel ledovec ročně pět hektarů ze své rozlohy, za poslední tři roky to bylo pokaždé devět hektarů. Příčinou nejsou pouze vysoké teploty, připomněl profesor Mauro Varotto. Ledovce ubývá, protože se zmenšil jeho objem a už to není „živý systém“. Jakmile je tloušťka podle Varotta menší než jeden nebo dva metry, povrch ledovce se začne narušovat.

„Ledovec za posledních 70 let ztratil více než 80 procent svého objemu,“ konstatoval Aldino Bondesan, který v oblasti koordinuje společnosti glaciologů. „Možná mu zbývá jen 15 let života,“ dodal. V roce 1954 měl ledovec 95 milionů čtverečních metrů a od té doby se zmenšil na nynějších 14 milionů čtverečních metrů.

Za první světové války v ledovci vykopali labyrint ledových tunelů rakouští vojáci. Odhaduje se, že tunely se nacházely až v hloubce padesáti metrů. Vojáci se spustili dolů trhlinami a vydlabali dvanáct kilometrů chodeb, které tvořily legendární ledové město.

Itálie vyhlásila válku Rakousku v roce 1915, aby na habsburské říši získala území, na něž si činila nárok. Ve snaze prorazit rakouskou linii napadly italské jednotky rakouské vojáky v zákopech na svazích Marmolady. Ledové město se jim ale nikdy dobít nepovedlo a v roce 1917 byla Itálie nucena stáhnout své vojsko z celého regionu.

Tající led čas od času odhalí nějaké svědectví o válečných dobách: mrtvého vojáka, sklady potravin, noclehárny sbité z dřevěných trámů, zbraně nebo osobní věci.“
…………………………..
Protože se množí od včera dotazy, zda jsme my v pořádku, potvrzuji tudy, že nejsme pod Marmoladou, ale na cestách, nic nám není a ani muž se tím pádem na záchranné akci nepodílel, a nemáme tedy ani bližší informace, než přináší média. Zraněných a obětí je nám velmi líto. 

FOTOGALERIE