Ani nás nepotkávají samé krásné věci, psala jsem o tom v reportážní relaci z měsíců předprázdninových. Ale máme záchrannou brzdu, máme vysokooktanový benzín v naší krvi a máme cíl. Znáte ho, po deseti letech plnění si všelijakých snů pracovních a privátních, je tento cíl našich dětí stále viditelnější. Brisbane 2032. 

Nedávno se Elišky někdo ptal, kdo jsou její vzory běžecké. Vyjmenovala pěknou řádku hvězd, kluků i holek, ale nebyl tam nikdo z Čech. Prý proč, zněl doplňující dotaz. Ale ano, obdivuje velké české borkyně, z kluků jen Zátopka, myslím. Ale třeba Jarmila Kratochvílová (a její trenér), a také její tehdá svěřenkyně, jedna světovější, než druhá, ač doma ostudně prakticky zapomenuté (upozaděné), ty má za bohyně. Také Zuzka Hejnová měla roky ze zlata, a když se Eli potkává s Šárkou Kašpárkovou, vzhlíží k ní nejen co do její výšky :-) Ale dnes? Bída závodnická i trenérská, plně odrážející bídu svazovou. 

Čeští repreatleti jsou zvláštní entita, na velkých akcích... žádné výsledky, ale výmluvy horem dolem, ostudu střídá nepřipravenost, "prochlazení z klimatizace" střídají výmluvy na dlouhý let nebo to či ono, také na píchnutí tu či tam, prostě mají tuze moc superdůvodů k neúspěchu. Celkově, až na výjimky, nemají dobré podmínky od svazu, ano, ale ty výmluvy… Však se podívejme na právě skončené Mistrovství Evropy, to byla biblická tragédie, nebýt 2 oštěpařů a koulaře, tak… jsme poslední i mezi národy. Žádný běžec neuspěl a až na výjimku to všichni něčím okecávali. Žádná rovina. To má být vzor? Nemáme prostě nikoho, ke komu vzhlížet. Když už nějaký junior nebo dorostenec uspěje i ve světě, nedokáže přejít do dospělácké kategorie s úspěchem, mnohdy vůbec. To tu dnes nechci rozebírat nadmíru, ale čtvrtmiliardový kolos, jakým Česká atletika je, negeneruje úspěch ani naděje.   

Zpátky k našemu miniteamu. Po velké radosti z titulu na předprázdninovém Dolomiti Extreme Trailu se Eli chystala na další závody Alpskoadriatické série super běhů, a nenechala nic náhodě. S devátými narozeninami nastupuje dvoufázový trénink a celkově vyšší důraz na široký sportovní záběr – různé sporty a disciplíny pro zdravý růst a vývoj.  A jak to dopadlo?  

Cortina, Veneto, Dolomity 
Začátek prázdnin nás zdrží v severní Itálii, v milovaných Dolomitech, v Cortina d´Ampezzo. Cortinu máme rádi, Eli tam vyhrála titul vicešampionky Veneta na běžkách, a je to kousek od našeho domu v Malga Ciapela. 

Tentokráte poběží další závod, který pro dospělé spadá do nominačních závodů na Ultra Trail du Mont Blanc, a je tím pádem… fakt dobře připravený! Jmenuje se Lavaredo Ultra Trail Cortina Kids. Aklimatizujeme se na Lago Dobbiaco a později na Lago di Misurina, holky se těší a navíc si střihneme príma trénink na atletickém stadionu v Cortině, který je domovským oválem pro italskou bobovou repre. Mají tu i trenažér. Eli s dvacítkou italských bobistů absolvuje rozcvičení. Pak potkáváme ikonu místního sportu, který kdysi s Eli trenérem a tatínkem jezdil závody ve sjezdu na horských kolech. Dnes je to úžasný spíkr sportovních akcí, mimo jiné třeba na Dolomiti Extreme Trailu, nebo na námi pořádaném Marmolada Super Vertical. Pánové se zakecají, skončí na skleničce, ale holky přípravu zvládnou i tak :-)

Na druhý den se na startovní čáru postaví Eli i Mia spolu. Stejná kategorie i trať. Prásk. To byste měli zažít, slyšet a vidět. Fanoušci. Naprosto dokonalý! Po celou trať… a fandili tak, že se třáslo město! Zmizel déšť, slunko a modré nebe orámovaly dokonalý obraz dokonalé akce. Mia v obrovské konkurenci z několika evropských států a s děvčaty staršími i o pět let (!) končí osmá. Bomba! 

Eli je do půli první, měla famózní start, otočka ji ale úplně nevyšla a z kopce se před ni dostala o rok starší americká běžkyně. Neuvěřitelný! Konkurentky byly i o tři roky starší! Stříbro je doma! Ale jak říká pan trenér, druhá… to je první z poražených.  

V Budějkách
Červenec padl celý na přípravu. Tréninky, plavání, učení. Taky na nábor na Duklu jsme se vydali. Mia se v září chystá nejen poprvé do školy, ale ofiko poprvé i na Duklu - je přijatá. Jeden den si tým odskočil do Budějovic na Mizuno Kids Race. Malý závod v ukrutném horku. Mia ovládne vlastní kategorii, Eli o parník zase tu starší. Vlastně to byla taková forma tréninku závodem. Pak trochu hraní s kamarádkami, fandění velkým a šup do bazénu. 

Masakr v Alpách
Dalším závodem Alpe Adria Trail Cupu pod patronací UTMB byl KAT100 - Kitz Alpe Trail. Oblíbené soustředění na Mondsee a v Zell am See, pizza party, přejezd na místo závodu kousek od slavného centra Kitzbühel v Tyrolsku, v nadmořské výšce našeho kdysi doma na Srní. Vedra jsou ukrutná, ale na nás si nepřijdou. Déšť, sníh nebo tropy, natrénováno máme na vše :-) Holky den před závodem tráví nemálo času v zázemí akce – závodní vesničce, a sledují tam filmy natočené právě o těchto ikonických závodech. Zajdeme do místního kostela zapálit svíčky, prohlédneme si krásně udržovaný hřbitov i centrum městečka, a dáme si super večeři. Těšíme se!  

Organizátor spojil vždy dvě kategorie pro společný start. A dokonce kluky i holky. Na trati jsou technické překážky, je velmi rychlá a… celá po růžovém koberci! No neke, fakt že jo. Mia běží 500m a Eli 1000m, obě po nádherném růžovém koberci a opět v atmosféře, kterou prostě v Čechách nenajdeš. Miňonka už nenechává nikoho na pochybách. Zválcuje i kluky, zválcuje i ty starší a protne cílovou pásku jako první. Potichu si to užívá. Nesměje se, jen v očích má takový zvláštní lesk. Jako kdyby nějak tušila, že tímto to jen začíná… 

Eli mladší sestřičce fandí a pak se s ní vítá v cíli, objímá… a na vlastní start přijde skoro pozdě, je plno. Lépe řečeno, startovní lajna je plná. Nacpe se tam i tak, jinak by v úzkém koridoru a s tolika dětmi neměla šanci předbíhat. Některým chlapcům se to nelíbí. Jsou velcí (Eli běží i s kategorií do 12 let). S takovými kolohnáty na startu se už špatně bojuje o místo. Start je strašně rychlý, hodně překáží fotografové, trochu chaos na otočce, před Eli se dostává jeden starší kluk, ale… posledních 200m rozhodlo. E-liška má sil na rozdávání. K fotce na instagramu jsme ten den přidali text: „Můžeš mě jen… následovat - to je tvůj úděl“. Nikdo ji nepředběhl. Porazila všechny běžce i ty z vyšší kategorie. 

Přijímá gratulace od mnoha cizích, také od soupeřů, dokonce holčička, o dva starší, která minulé ročníky pokaždé vyhrála, přijde E-lišce pogratulovat se slovy, běžela jsi fakt moc dobře.

Věřím, vidím to na ní, že je na vrcholu blaha, ale co následovalo, to překonalo i dnešní vítězství. Začíná slavnostní zahájení. Vlajkonoši vztyčí standardy, bubny víří, diváci tleskají a… sakra, volá malá, vidí dobře do dálky: naše vlajka je vzhůru nohama! Letíme tam, snažíme se to vysvětlit pořadatelům, ale nechápou. Pan P. vytrhne vlajku konsternovanému mladíkovi, strhne ji z žerdě a společně ji připevníme… spínacími špendlíky ze závodního čísla, a správně. A už ji nevrátíme. Je naše. Česká. Tatínek ji svěří dcerce, postrčí ji do slavnostního koridoru a… marš! Defilé. Eli skáče radostí, řve a pořád děkuje, brečí, je v transu! Je vlajkonoškou českého týmu, však tu z Čech nejsme jen my. 

Vyhlášení vítězů je monumentální, večer ve světle ramp. Opět gratulace a společné fotky, holky vezou domů krásné poháry a těší se na další boje! 
 
Tatranské soustředění 
E-liška koncem jara dělala rozhovor pro americký magazín o běhání Endurance magazine, stala se jednou z jeho tváří pro letní dvojčíslo a to vše za podpory a součinnosti jednoho z nejdůležitějších jejích partnerů, česko-slovenského dovozce Hammer Nutrition USA.  Liška v povídání zmiňuje důležitost těch, co věří těm nejmenším. Jejich snům. Cílům a nasazení. To vše máme od českého zastoupení Hammer Nutrition v plném znění. Patří k tomu i naše již druhé soustředění v Tatrách, ve velmi komfortním zázemí, které tam dovozce má k dispozic. Přes týden vysokohorského běhání. Sprintů po sjezdovkách… Musím smeknout. Prckové se překonávají, vše vychází a Eli forma je více jak skvělá. Podzim bude ostrý! 

Souběžně chci poděkovat za podporu novému partnerovi naší tréninkové skupiny Flying Angels Clan: Tatry Mountain Resorts. Obří provozovatel horských resortů v několika zemích Evropy udělal (dle jeho slov) výjimku a podpořil nás v cestě na vrchol. Doslovně – ono vyvážet celý klan na Chopok je poměrně finančně náročný výkon, a mnoho tréninků jsme absolvovali právě ve 2000 metrech nad mořem, na vrcholech hor Chopok a Ďumbier. „Dobrý deň pani Blanka, veľmi malej Eliške držíme palce, nech sa jej darí v živote aj na  pretekoch, ktoré ju v blízkej dobe čakajú. Je to úžasné dievčatko, srší z nej toľko radosti a pokory. Pozdravujeme Vás a  želáme všetko dobré celej rodinke.“

Běh kolem středu Evropy
Prázdniny končí i nám. Poslední závod čekal celý tým opět u Budějovic. Běh okolo středu Evropy. Dlouho jsme nezažili tak perfektně připravený a zajištěný český závod. K tomu velmi přátelská atmosféra, dokonalá nálada, vstřícnost ze strany pořadatelů, ochota… prostě na jedničku s vyznamenáním. Když k tomu připočteme kouzelný ráz krajiny… hluboké lesy vůkol, zázemí na břehu rybníka, kde se později všichni mohou koupat a koupají, no, těm lidem patří jedno velké poděkování! 

Maxe večer před závodem píchne včela cenťák od očka, ráno má hlavičku oteklou, na očko se rozkoukává pomalu, ale chce bojovat. Běží 300m s kluky staršími a nedá se. Je to bronzová medaile, pódium to jistí a chlapčík náš malinký je v sedmém nebi. 

Miu čeká kilometr, to umí dobře, a od startu do cíle je zlatá :-) Vidím, že by chtěla ještě běžet, ale tak dlouhá trať závodně ji bohatě stačí, musíme ji brzdit. Může se jít koupat, jezdil na prkně a v písku hledat poklad. 

Eli má těžkou roli, rozhovor na startu a prohlášení ředitele závodu, že vítěz je asi jistý, ji nedávají jinou šanci, než… všem hned raději utéct. Stane se. S neuvěřitelnou lehkostí dá úžasný čas, později se od pořadatele dozvídáme, že nikdo ani ve starší kategorii neběžel tuto trať rychleji. Bomba.

Sedíme na molu u rybníka, Eli se pomalu vyklusává a… Někdo řekl, že Eli vypadá, jako by ani nezávodila. Slovo dalo slovo, malá s radostí kývne a za pár minut jde opět na start. Kategorie starších žáků a dorostenců na 2 tisíce metrů. 

Měla za úkol držet se první holky, a to polovinu tratě, pak ji utrhnout. Spletla to, držela se hned od startu první-ho. Pověsila se za záda budoucího vítěze z kategorie dorostenci a… nikoho jiného před sebe nepustila! Ano, na dvou kilometrové trati doběhla druhá a i její mezičas na kilometru by stačil k vítězství v jakékoli předešlé kategorii na 1000m! 

Pro zlatou medaili jde tedy na stupně vítězů 2x. Pak šup na pláž, koupat se, a pořadatel nás požádá, abychom zůstali do konce závodu dospěláků. Dobře. Eli se později dočká ještě pocty převeliké, je vyhlášena jako… úkaz. Dostane dárkový koš od pana starosty, který se jí mimo jiné zeptá, zda by předběhla i jeho, velkého sportovce. Odpoví: „jistě“. 
…………………………

Mia sice pro Duklu vyhrává už druhým rokem závod za závodem doma i v Evropě, ale jak jsem psala výše, až od září se dočká oficiálního členství. Čeká ji také první třída domácí školy, Eli jde do čtvrté a Max se pořád představuje ucelenou větou: Max Teo Milfait, rytíř. To jsme my. 
 
Teď už se těšíme na další velké vrcholy druhé poloviny sezony, čekají nás náročné tratě v Itálii, Rakousku a Německu. Tak držte palce, na obrázky a videa mrkněte zde a kdo by mohl závodnice podpořit, způsob třeba najde, a pokud si není jistý, napíše :-) Děkujeme předem!