„Dětem školní tělocvik nevoní, potvrzují učitelé. Situace se zhoršuje i kvůli společenskému tlaku.“ Po přečtení tohoto novinového titulku, jsem si vzpomněla na diskuzi mého muže tento víkend s některými účastníky speciálního kurzu marmeládování na zámku. Mluvili o úpadku společnosti. Málokdo si možná uvědomuje, že i tento problém je součástí společnosti v degresi! 

Že kde je pohyb, tam je život, věděli naši předci a samotným pohybem i léčili mnohé neduhy. Dnes léčíme klidovým stavem, obžerstvím a chemií. 

Vlastně, my tím i vychováváme naše děti. V klidu jsou u počítačů a mobilů… opravdu dokonalém, rozpohybovat je… je dřina, přežírají se nonstop a převážně sajrajtu v různých podobách oblíbených pochoutek, sladkostí a nápojů milionů barev. Případně mají tragické stravovací návyky. Výzkumy hovoří neúprosnými čísly. Neúprosně o tom píšu snad co měsíc.

Jistě, chyba není ve škole – a o té tu dnes bude převážně řeč, školní výuka sice tragicky „vyměkla“, ano, ale doma to vyměklo snad ještě více! Jistě, chyba je prvně doma. Škola tu chybu trestuhodně toleruje. Nu a rodiče tolerují lenost, výmluvy a často lži dětí, které se snaží vymanit ze cvičebního úboru mezi matikou a anglinou. Důvody, proč se vymanit chtějí, jsou fakt k pousmání. No, k pousmání. Spíše k pláči!  

K pláči je i letargie, případně „plné odhodlání“ těch, kterým děti k výchově – učení svěřujeme, aby… okecali, proč nejsou schopni puberťáky a ročníky okolo tohoto kritického momentu dětství ku sportu přitáhnout, případně je něčím přetáhnout, pokud si takto zadělávají na budoucí trable z chybějícího pohybu.  

„V tomto ohledu se situace v posledních letech spíše zhoršuje. Společenský tlak vede učitele k větší míře tolerance, což je v jádru dobře, zároveň to však občas svádí i k tolerování zlozvyků. Děti čím dál častěji nemusejí dělat to, co se jim zrovna nechce, což může být třeba právě tělocvik. A navíc – přijímačky se z něj nedělají, takže to vlastně nikoho moc netrápí.“ To prozradil novinářům šéf Asociace ředitelů základních škol a ředitel pražské Základní školy v Klánovicích. Bingo. Zajímalo by mě, co tak úžasného shledává na té toleranci a jakou její formu a dopady má přesně před očima, když tvrdí, jak je v jádru príma!?

Děti s tímto faktem umí pracovat. Ne, nejsou hloupé, zvláště pokud jde o to, jak se z tělocviku vymanit. Také se stačí okolo sebe podívat, jak se nám derou na špici obézních v rámci Evropy, jaké jsou jejich nové (dříve v tomto věku nepoznané) nemoci a růstové poruchy, a jak jdou mladí do dospívání a života fyzicky zanedbaní. Pokud si teď říkáte, že se vás to netýká, protože váš potomek 2x týdně hraje hoďku kopanou, nebo dochází do výrazového tance, pak jste na omylu. Týká. Dvakrát se vás to týká! Jednou, protože je to pohybu mnohonásobně méně, než děti potřebují, podruhé, protože si nalháváte, že se vás to netýká. Jo, dnes jsem ostrá :-)

Rovnice je u dětí školou povinných jednoduchá a každý z nás si ji může doplnit: kolik hodin dítě sedí ve škole denně? Tolik hodin by mělo mít pohybu. Intenzivního. Ano, denně. Každá hodina méně značí, že cosi se v těle v nedobré obrací. Pokud potomek tráví ve škole pět hodin v lavici, pak pět hodin pohybu po škole je super. Blbnutí s kamarády v lese, řádění na kole, kopaná, lezení po stromech (špica!), ale i práce na zahradě se připočítávají, trochu méně luxování 200 metrového bytu, ale budiž :-) Že je jiná doba, jiné výzvy a lákadla? No jo, to jo, ale pak se nedivte, že je okolo tolik lenochů, lemplů a tlouštíků.  

Nemusí dělat výkonnostní atletiku, stačí svižná procházka okolo rybníku s hafanem, aktivní doprava do školy (pěšky, nebo kolo), neorganizovaný volný čas ve formě hraní si venku… atd. Chápu ale, že pokud je potomek ve škole sedm hodin, a pak jede domů městskou, dorazí před čtvrtou, těžko se hledá sedm hodin k fyzickému výkonu. K tomu domácí úkoly… Je to těžká volba, ale myslím, že východisko existuje. Dluh z týdne nahraďme o víkendu! 

Už i organizace, které by měly mít rozum, jako zprofanovaná a disfunkční WHO, slevují a couvají díky „společenskému tlaku“ a onu rovnici doplňují na „straně pohybu“ jen a pouze jednou hodinou denně, že prý to stačí. Ne, nestačí. Ani boha nestačí! 

Proto máme celý „západní“ svět obézní a již u školních dětí identifikujeme zdravotní trable, které byly „výsadou“ středního věku ještě před dvěma generacemi. A co více, děti se nám prostě mění před očima: malým tlusťochům se mění tělo směrem k dívčímu. Mají zduřelé prsní žlázy a širší pánev, dívčí slabé ruce a úzké dlaně. A holčičky? Reprodukční problémy, nepřipravenost fyzická k mateřství a stále problematičtější pohybová dovednost, a nakonec mentální tolerance k obezitě u vlastních potomků. 

Není pravdou, že děti tělocvik nenávidí, že jsou veskrze líné, to jsme my, kdo jim to umožnil a ukázal! Pokud mají totiž rodiče přístup ke sportu nulový, či záporný, zdědí ho i děti. A právě rodiče s tímto přístupem velmi lehce dětem tolerují neúčast na hodinách tělesné výchovy. 

Přitom je to více hlava, než tělo, kdo jim brání. Považte, že se děti bojí, že se v trenýrkách a tílku ztrapní, protože A – se jim nedaří nějaký cvik, za B – už mají faldy a špeky, za C – až moc lpí na fyzické dokonalosti, kterou představují v médiích vipky, influenceři a různé hvězdičky, ale která není zadarmo! Mladíci a slečny se nehodlají před ostatními spolužáky ani za mák svléci a ztrapňovat v kotrmelci, ano, tak to je. 

Sama Česká školní inspekce potvrzuje, tělocvik nepatří mezi nejoblíbenější předměty, motivace značného množství žáků k pohybu je nízká a řada rodičů nepovažuje tělocvik za důležitý předmět, takže jim nečiní problém podepisovat dětem omluvenky, jak píší Lidovky. Více jak čtvrtina dětí prostě na tělocvik nechodí, děti ve velkém propadají energy drinkům, ty jsou na rozdíl od tělocviku in a cool, případně holdují kávě a nikterak se netrápí tím, že ještě školou povinné postují na sociálních sítích, jak namísto do tělocvičny vyrazily do kavárny.

Hodně nás to trápí. 
Vás také? 

Neplácejme se do stehen jen proto, že v Itálii, kam jsme nemalou část našeho vnímání světa přesunuli, je ta situace ještě horší... 

A ještě jedno pošťouchnutí, víte, proč se tolik čtenářů nad tímto textem opovržlivě zašklebí, proč tolik čtenářů hlavou zakroutí s nedůvěrou, a proč mnozí utrousí na moji adresu nemístnou poznámku :-), víte proč? Protože podle Global Nutrition Report (děsivý čtení o dvou stech stránkách), jsme na absolutní špici! V čem? 

V obezitě dospělých v Evropě!

Proto na ty děti tak kašleme! I proto je naše společnost na cestě k úpadku... a ani to nevidíme.