Mám ze světa okolo strach. Pořád větší.
Zveřejněno 10.9.2021
Často se muže ptám, co bude dál. On dál vidí. Já toliko ne. V poslední době neodpovídá. Hromadíme zbraně a kopeme kryt… Ale neodpovídá. Nejsem zmatená, jen vím, že takhle jsem svět už vnímala, že jsem z něj strach měla, a děti do něj přivést si neuměla ani představit. Před mnoha lety.
Rozklad společnosti, morálky a hodnot nabírá na rychlosti a síle, a imaginární strachy jsou najednou hmatatelné. Jsou tu. Co bude dál, ptám se těch, kterým věřím. On odpovídá, že se máme vrátit vysoko do hor a opevnit náš svět tam. Kdysi jsme si to napsali na ruce a ono je to za dveřmi :-(
V této atmosféře a časoprostoru budujeme „jakobynic“ životy našich třech dětí, plánujeme na desetiletí… ano, k té olympiádě australské a k té další též :-), abychom se z toho všeho, co za těmi dveřmi číhá, abychom se z toho nezbláznili.
Občas si přečtu texty mainstreamové, přesto v nich již růžky vystrkující pravda, za kterou se ještě nedávno trestalo a ostrakizovalo. Jako ten poslední článek o sjezdu disidentů od Tomského.
Vybírám z něj pro vás dva odstavce, doufám, že srozumitelné pro všechny s klapkami na očích:
„A hlavně jsme vůči progresivistické ideologii a Evropské unii, zejména katastrofálnímu zelenému údělu, téměř bezmocní. Teprve v hodině dvanácté, až každý na vlastní kůži pocítí, že je zle, a nastoupí revoluční nálady, bude možné něco dělat.“
„Můžeme si dělat legraci z našich sousedů, kde udělalo kariéru sloveso vystoupit. Vystoupili z atomu, teď vystoupí z uhlíku i z masného průmyslu a chystají se vystoupit i z auta, osobní mobilita je pro planetu nepřijatelná. Po říjnových volbách tam s nejvyšší pravděpodobností vznikne levo-rudo-zelená trojkoaliční vláda a národ stádní mentality bude provádět ekoagendu až do hořkého konce, do těch elektrokol a elektrokoloběžek. A protože Němci vládnou i v Bruselu, přivedou Evropu k rozvratu. Je to snad poprvé v dějinách, co politici (v míru) slibují lidem bídu, pot a slzy. A nakonec možná přivodí válku.“
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Blani zrovna dnes jsme po dlouhe době museli vyrazit do (pro nás) velkého města.Naprostý šok!!Byli jsme jak ztracení uprostřed děsivého betonu.Kluci vypadali jako holky a holky jako plastové panenky.Zvukové projevy těchto individuí nelze ani popsat.Svět se změnil úplně a pro nás tu místo už asi není.Ještě teď kdy už sedíme doma nad řekou jsme z toho v šoku a smutní.No nic jdu taky kopat kryt a zkontrolovat zbraně...
:-(