Máme nový dům v hlubokém lese...
Zveřejněno 9.5.2016
Dnešek byl s E-liškou a Ronjou v lese. Půl dne jsem se tam zdržela, však svět se skvěl jarem, pukala poupata listnáčům, smůla na sluníčku voněla a dávala tušit, že budeme mít krásně… tady na Šumavě. A nic nám nevadilo, že přijdeme o procházku Marsu po Slunci, ačkoli to úkaz vskutku výjimečný. Dole u studánky, kam chodí Pecička snad denně pít čistou vodu ze starého plecháčku, jsem si sedla s miminkem na mech a užívala si klidu, absolutního souznění a té obyčejné pohody, ze které, když chybí, se jednomu chce až plakat.
Kojím, E-liška vykoukne z hromady mechu, klacíků a jehličí, a povídá, Meruňto maminto, postavím nám domečet. A hodinu stavěla domky, stodoly, stáje, hrady i ohrady, osazovala je princi, koníky, Popelkou, prasátky, tatíntem a Miou, taky Baruštou a babičtou Alentou, která přijela na víkend z Prahy nám vypomoci. Skvělá to žena a já tuze moc děkuju!
Když E-liška dostavěla tu malinkou vesničku ve stínu smrků, a dala všem uvnitř napapat, vzala mě za ruku a povídá, maminto, pojď, jdeme do našeho nového domečtu, když už nemáme ten autíčtový... Dcerka po téměř třech letech na kolech doznala, že by byl dobrý i domek pevný. Bez kol a volantu. Nevím, zda ji zklamu, či ne, ale příští rok přijde na řadu ta odložená expedice přes Sibiř a Mongolsko… k Východočínskému moři.
Komentáře
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit