Markéta na Hrad!
Zveřejněno 29.1.2020
„U nás ten správný hlásá: jsme pro euro, větší integraci v rámci EU, genderovou korektnost, podporu imigrace, environmentální žal a alarmismus… Když tato témata někdo zpochybní, je označován jako Putinův agent.“ Když jsem si tuto myšlenku přečetla, a připočetla k tomu víkendové šílení dcerek u tatínkovo telefonu, kde jim přehrával chytlavý tón… Rascwietali jabłoni i gruszy, Popłyli tumany nad riekoj; Wychodiła na bierieg Katiusza, Na wysokij bierieg na krutoj… v podání uniformovaných žákyň a v doprovodu Alexandrovců, úúúúplně jsem se zalekla!
Kdo vlastně sem :-) Nejsem divná? Teď slyším vaše odpovědi, několik stovek odpovědí co den…, ano, je divná, ano si divná, ano! Hůl na tebe!
Opravdu si to tu někdo myslí? To je tu tolik provokatérů, tolik pimprdlíků, famfulínek a absolventů evropských studií? Ale ne, to jistě ne, to musí být „jen“ jednotlivci, nic mohutnýho, pár zoufalců a třeba nějaký ten léčený demoliberál s fotkou šklebící se severské aktivistky nad lůžkem :-) Ale možná divná jsem, jinak byste tu nebyli.
Tak jako tak, ten úvod není můj, ale 100% ho podepíšu a připíšu k dnešku jen jednu větu: obdivuju Markétu, autorku nejen toho úvodu, za milion a jednu věc. Minimálně. Nevíte? Nevěříte? Čtěte TUDY!
Jo a taky se o víkendu na zámku pělo: „Kalinko, kalinko, kalinko moje! V sadu bobulko malinká, malinká moje“! Tatínek, dcerky vyzbrojené meči a opět Alexandrovci. To už ale nevydržela kamarádka Evička z Budějek, co u nás byla na víkend. Svůj občanský postoj projevila tichým odchodem ze sálu… šla raději umývat nádobí :-), a hledala v naší kuchyni kazeťák, aby si pustila alespoň Depešáky!
Jo a ještě drobnost, s mužem jsme o M.Š. dlouze už několikrát mluvili, a on mě trochu urazil :-( Prý, znáš snad jinou babu, která je takhle chytrá, pěkná, vzdělaná, plná energie, vtipná i sexy a má tolik dětí? Ideální žena, dodal. Pak mě čapnul úplně stejně – a dělá to běžně na veřejnosti – jako z fotky tady manžel Markétu a povídá, ale ty umíš navíc… úžasně střílet. Uf. Je to doma. Jsem přece jenom jeho Nej :-)
Čtěte Markétu, sledujte ji na síti a buďte tak co nejdéle #free4ever
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Ahoj Blani.
Markétu Šichtařovou sleduji roky. Už v době, kdy psala komentáře a jen sporadicky se objevila v televizi, bylo jasné, že jde o mimořádnou ženu. Asi bych raději měla napsat ženskou, protože to ona fakt je. V době, kdy měla, tuším, dvě děti napsala báječnou kuchařku a ekonimický román (kromě dříve i později vydaných knih) Předpověděla pád umělé měny a jasně to zdůvodnila.
Vy dvě jste ze stejného těsta. Matky rodu, zdravý rozum na prvním místě. Nevím zda by Markéta chtěla na hrad, ale vím určitě, že by to byla paráda. HJ
Já, jak tu českou scénu moc nesleduju, mám většinu zprostředkovanou od pana P., včetně M.Š. Až v poslední době vnímám více její vzestup a profilování. A musím opakovaně napsat, že je možná jedinou ženou, kterou respektuju "komplet", u které klidně povím, že nemusím mít vlastní názor na vše, protože si vezmu ten její a budu ho za vlastní mít a nebudu se stydět přiznat, že je to názor druhého :-) Vždycy sem si myslela, co toho stihnu a jaký mám záběr, ale tohle je ÚKAZ! Moc jí držím palce a budu doufat, že bude mít sílu, vůli, čas a prostor co nejvíce ve veřejném prostoru za nás ostatní mluvit!
Dodatek autora :-)
Už se mi to stalo nejednou. Někomu napíšete, že ho chválíte, podporujete nebo si ho jen a prostě vážíte. Dotyčného uvedete v rozpaky. Čím je aktivnější společensky a odborně, tím je to nejednou markantnější. A pak se začne divit. Proč mi to ta Milfaitka píše? Co za tím je? A já zůstávám s pusou otevřenou. Říká se vůkol, že by bylo „normálnější“ plivnout, nebo ponížit, případně relativizovat druhého názor nebo ho onálepkovat. V době internetové, kdy světu vládnou anonymizované sociální sítě, je to prý běžné. Kdo se nesetkal s trollováním, s ataky na síti, s online šikanou s cíleným publikováním nepravd za účelem dehonestace či likvidace názorového protivníka, soupeře, konkurence či sokyně v lásce :-) Zmizela doba upřímného úsměvu, ukázání palce nahoru nebo emailů, ve kterých je oslovení, podpis a kdesi uprostřed čisté „díky, seš dobrej, jen tak dál, vážím si tě“. Bez dalších úmyslů, jasně :-)
Ale kdepak, já si nestěžuju, píšete a píšete mi krásné zprávy, leč výjimka potvrzuje pravidlo. Svět je v podstatě úplně jinej. Proto nás ty pochvaly a poplácání po ramenou vedou k podezírání a opatrným dotazům, kdy za tím přijde rána, dloubnutí. Já bych ale chtěla žít v tom mém světě, kde je běžné jednoho potkat na ulici (nebo mu napsat), zastavit ho, pozdravit i smeknutím a pevným stiskem ruky vyjádřit úctu. K dotyčnému i jeho názorům. A klidně si přiznat u toho, že jen díky tomu člověku máte názor vytříbený na tu či onu část dění okolo nás, kterou jste sama předtím nedokázala pojmenovat nebo pobrat či „onázorovat“. To jsem ještě chtěla dodat k mému textu výše :-)
Mimochodem, zamysleme se, kolikrát jsme o "někom" jen tak řekli, že to to pěkná kráva nebo nevzdělanej blb, kolikrát? Něbo něco podobnýho :-) A kolikrát kdo z nás naopak napsal dopis, mail či zprávu veskrze cizí osobě... v duchu postesku mého výše?
Ahoj všem a pěkný den!