Loňská cesta z úspěšné Zlaté tretry do Košic na atletický mítink JBL JumFest, jeden z našich nejhezčích závodů, vedla přes Štrbské Pleso. A Eli si ho okamžitě zamilovala. Stejně tak, jako její tatínek, který tam roky jezdíval s atletikou na soustředění. Jakou měla radost, když se dověděla, že první prázdninový závod bude právě v Tatrách! 

Nejdříve trochu logistiky: 

+ Vstávání ve 4 hodiny. 
+ Cesta 7 hodin. 
+ Aklimatizace v Tatra Tower (běh nahoru, tubusem dolů) a porůznu okolo plesa 2 hodiny. 
+ Oběd: 15dkg šunky od kosti, maminky kváskový chléb, srdíčka salátu z naší zahrádky, nakládaná sladká kukuřice, 0,5 litru Endurolytes FIZZ Mango (Effervescent Electrolyte Support) od Hammer Nutrition a jedno mango celý. 
+ Rozklusání, rozcvička, atletická abeceda a sada krátkých sprintů na břehu plesa 1 hodina.
+ Závod v 16h. 
+ Vyhlášení v 17h. 
+ Řádění na Veverčí stezce v korunách stromů, helma, sedák, instruktor: 30 minut. 
+ Cesta dom 7 hodin i s večeří a spánkem v autě. 
+ Projekt na 24h. 
+ Náklady (cestovné, jídlo, poplatky… atd.)  2700 Kč. 
+ Bilance Má dáti / Dal? Dostali a dali si zážitků neúrekom. 

Na Štrbě fučelo, někteří měli i péřovky a kulichy, temná mračna vůkol a pan starost povídal, že… buďte v klidu, nezaprší. Měl pravdu ten starosta jeden :-) Trasa nás trochu zaskočila, těšili jsme se na onu famózní stezku podél jezera, jako běželi později dospěláci, ale… prd. Vlastně nás to naštvalo. Hodně. Běželo se silnicí obcí hore a po 300 metrech zasejc dole kopcom. Ten stoupák oddělil zrno od plev. Byl táhlej a zrádnej. 

Eli porazila, až na jednoho malého Maďara (od dvě hlavy většího), všechny z její kategorie do devíti let. Měla čas rychlejší, než i všechny dívky v kategorii 10 a 11 let. No, tak takhle to bylo. O parník :-)

Máme za sebou daleko přes sto závodů, ale málokdy děti jako cenu za umístění dostanou něco, co má hlavu a patu. Nechci psát „hodnotného“, ale prostě smysluplného. Cetky, krámy, reklamní levné předměty bez přidané hodnoty i potřebnosti pro děti, to je standard. Téměř nepřekonatelný. Nebo bonbóny. Příšerný. Za Štrby si k jejímu obrovskému nadšení veze… šachy! Hraje je moc ráda a právě teď nás čeká další partička. 

V Tatra Tower (padesáti metrová vyhlídková věž) běhala sem a tam jako praštěná, několikrát jela tobogánem dolů, a po Veverčí stezce v korunách stromů prý měla v očích plamínky… vášně. 

Jo a taťka hledal na tom „race caru“ od Renaultu Eli jméno (však uvidíte na fotkách). Patřilo tam, jako jména všech závodníků. Klel, jak to má v té změti stovek a stovek jmen najít. Eli vedle běhala na tréninkovém pásu, pak přijde a ukáže… tady, tati, tady je moje jméno :-) 

Fotogalerii najdete ZDE. 
Video ze závodu je TADY.
No a TUDY projel pan P. jednou, a měl 3 hodiny předkolapsový stav (se divím, že se v tom tubusu nezašprajcnul) Eli to jela 4x.