Milované Tatry pozlacené | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Milované Tatry pozlacené

Zveřejněno 5.7.2021

Loňská cesta z úspěšné Zlaté tretry do Košic na atletický mítink JBL JumFest, jeden z našich nejhezčích závodů, vedla přes Štrbské Pleso. A Eli si ho okamžitě zamilovala. Stejně tak, jako její tatínek, který tam roky jezdíval s atletikou na soustředění. Jakou měla radost, když se dověděla, že první prázdninový závod bude právě v Tatrách! 

Nejdříve trochu logistiky: 

+ Vstávání ve 4 hodiny. 
+ Cesta 7 hodin. 
+ Aklimatizace v Tatra Tower (běh nahoru, tubusem dolů) a porůznu okolo plesa 2 hodiny. 
+ Oběd: 15dkg šunky od kosti, maminky kváskový chléb, srdíčka salátu z naší zahrádky, nakládaná sladká kukuřice, 0,5 litru Endurolytes FIZZ Mango (Effervescent Electrolyte Support) od Hammer Nutrition a jedno mango celý. 
+ Rozklusání, rozcvička, atletická abeceda a sada krátkých sprintů na břehu plesa 1 hodina.
+ Závod v 16h. 
+ Vyhlášení v 17h. 
+ Řádění na Veverčí stezce v korunách stromů, helma, sedák, instruktor: 30 minut. 
+ Cesta dom 7 hodin i s večeří a spánkem v autě. 
+ Projekt na 24h. 
+ Náklady (cestovné, jídlo, poplatky… atd.)  2700 Kč. 
+ Bilance Má dáti / Dal? Dostali a dali si zážitků neúrekom. 

Na Štrbě fučelo, někteří měli i péřovky a kulichy, temná mračna vůkol a pan starost povídal, že… buďte v klidu, nezaprší. Měl pravdu ten starosta jeden :-) Trasa nás trochu zaskočila, těšili jsme se na onu famózní stezku podél jezera, jako běželi později dospěláci, ale… prd. Vlastně nás to naštvalo. Hodně. Běželo se silnicí obcí hore a po 300 metrech zasejc dole kopcom. Ten stoupák oddělil zrno od plev. Byl táhlej a zrádnej. 

Eli porazila, až na jednoho malého Maďara (od dvě hlavy většího), všechny z její kategorie do devíti let. Měla čas rychlejší, než i všechny dívky v kategorii 10 a 11 let. No, tak takhle to bylo. O parník :-)

Máme za sebou daleko přes sto závodů, ale málokdy děti jako cenu za umístění dostanou něco, co má hlavu a patu. Nechci psát „hodnotného“, ale prostě smysluplného. Cetky, krámy, reklamní levné předměty bez přidané hodnoty i potřebnosti pro děti, to je standard. Téměř nepřekonatelný. Nebo bonbóny. Příšerný. Za Štrby si k jejímu obrovskému nadšení veze… šachy! Hraje je moc ráda a právě teď nás čeká další partička. 

V Tatra Tower (padesáti metrová vyhlídková věž) běhala sem a tam jako praštěná, několikrát jela tobogánem dolů, a po Veverčí stezce v korunách stromů prý měla v očích plamínky… vášně. 

Jo a taťka hledal na tom „race caru“ od Renaultu Eli jméno (však uvidíte na fotkách). Patřilo tam, jako jména všech závodníků. Klel, jak to má v té změti stovek a stovek jmen najít. Eli vedle běhala na tréninkovém pásu, pak přijde a ukáže… tady, tati, tady je moje jméno :-) 

Fotogalerii najdete ZDE
Video ze závodu je TADY.
No a TUDY projel pan P. jednou, a měl 3 hodiny předkolapsový stav (se divím, že se v tom tubusu nezašprajcnul) Eli to jela 4x.  
   


Komentáře

Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit

(5.7.2021 10:26:23)

Co je pro rodiče to nejkrásnější, vidět své děti zdravé, šťastné, jejich zářící oči, s úsměvém na tváři.

 

A co pro děti? to,že ví, že táta máma jsou vždy na blízku, podporují jejich talent, tátu mámu, které nelitují pro děti ani vteřinu ze svého času.

Milá Elinko, Mijunko, malý princi, máte ty nejúžasnější milující rodiče, jak říkám super duper,díky za nádherné foto a video. Ať se daří, hodně úspěchů, zdraví, lásky. :-))))))))

(5.7.2021 22:48:16)

Krásný pozdrav z dálk, děkujeme a děti posílají velkou pusu! Dnes jsem dost nestíhala, proto píšu až později. Krásný konec svátků a začátek prázdnin :-) Eli pořád přemýšlí, co to ty prázdniny jsou a co pro ni znamenají, když má pořád učení :-)

(5.7.2021 10:05:03)

Gratulace Eli i panu P. :-)))) Eli k dalšímu skvostnému umístění na bedně (šup, šup, už aby ta olympiáda 2032 byla!) A panu P., že se ... nezašprajcnul :-)

PS: milované Tatry ... já měla tak srdce zlomený, při pohledu na povichřicové polomy, že tam už prostě ... nejezdím. Mám problém i u nás v Beskydech, každé ráno bojuji s pohledem na nahatý Ondřejník, raději koukám na Lysou. Vím, že je to všechno "přirozený". Tedy přírodou řízený, ale ještě jsem nenašla úhel pohledu, který by tu dušu bolavou srovnal. A je potřeba pohled neodvracet, postavit se k tomu čelem, zadaptovat se!

PS2: a tak šamořím po lese, bez výhledů do dálek či výšek, zaměřena na daný okamžik, sílu té chvilky, detail oku blízký, více se zemí spojena (to jakože fakt, bo mojí vášní jsou teď ponožkoboty skinnersky dvou šikovných Čechů, kdo je nezná, MOC doporučuji!), mám svůj oltář v lese.

Pusu Vám všem ❤️❤️❤️❤️❤️

(5.7.2021 10:08:58)

PS3: Tvůj sirup ze smrkových výhonků je můj nápoj léta číslo jedna !!!!

(5.7.2021 22:52:47)

Sirup Ti tu budu ještě rezervovat, blíží se jeho vyprodání, to sem nečekala... :-) 

Ahoj ahoj, jak to píšeš o těch holých kopcích, vzpomínám, jak nám ten uragán pomlátil Dolomity a dole v obci oholil komplet několik hor, tisíce a tisíce stromů, lidé, staří lidé, co celý život koukají na ty krásné lesy, byli najednou úplně zmatení. Smutní. Zmizela jim jistota toho lesa. Nemohli se tím směrem vůbec dívat. Už to dnes u chápu a tak vím, o čem to píšeš. Přesto... Tatry i Dolomity máme v srdci v jakémkoli stavu. 

Pozdravuj ty šílený ponožkoboty, vídám na ně reklamu a těším se na potkání!!!!