Čtyři roky od posledního závodu. Roky bez pořádného tréninku. A najednou slyším, že poběžím Mistrovství ČR v krosu. Pět kilometrů. Prý mi to dal jako dárek k minulým Vánocům. Fakt? Tedy, podal přihlášku k závodu jako dárek. No, nenudím se. 

V neděli bylo v Jaroměři v areálu pevnosti opravdu mega horko! Chvilkami nesnesitelný. Snad i proto, že jsem tušila, co kombinace pěti kilometrů, roků bez tréninku, hooorka a mojí bojovnosti udělá s tělem matky od tří dětí a velké plotny.  

Celou cestu, pár set kilometrů, se ho různě oklikama ptám na strategii, na tempo, nechám si poradit boty, rozcvičení i… no, jsem v rukách trenéra :-) na 101% Neudělal to poprvé, co se najednou dovím, že něco někde běžím. Tak ať pro to taky něco udělá, ať má odpovědnost za přípravu a to vše okolo. 

Dopo běží Eli v kategorii U9 na trati 700m. Sluníčko pere, ale ještě lze najít stín. Od startu nasadí ostré tempo, dnes je taktikou jediné: mega rychlý plný let. Letí. Celý závod odtáhne, udává tempo. Do cílové rovinky vbíhá s dobře běžící devítiletkou za zády. Je to velmi vyrovnaný sprint na posledních padesáti metrech. E-liška nástup silné soupeřky odrazila na poslední chvilku a vítězí. Bylo to těsné! 

Poo běží 300m v kategorii U7 naše pětiletka. Naprosto suverénně si vybojuje zlato, nikde nezaváhá, celá natěšená se ihned v cíli ptá, kdy budou další závody. Byla radost na ten její běh pohledět. Za první místo dostává úžasný kovaný pohár běžce (stejně tak Eli). 

Blíží se hodina mého startu a potkáváme se s Erikou, E-lišky trenérkou z Dukly. Také poběží pětku. V elitní kategorii. Začínám mít trochu nejistý pocit. 

No, co vám budu povídat, když jsem běžela před pár lety můj první Marmolada super vertical, osm kilometrů na nejvyšší horu Dolomit, do tří a půl kilometru…, čistým stoupákem bez metru rovinky a kus po ledovci, málem sem vypustila duši. Možná, že kousek jí fakt uletěl. V neděli jsem za tím kouskem poslala další nemalý díl. Bez nadmořské výšky, ledovce a jiných divokostí. Bylo mi na omdlení už na trati, ale v cíli, kam jsem musela dokonce sprintovat, abych uhájila pozici, to bylo omdlení téměř dokonalé. 

Zkrátím to. 
Můžete si o mě myslet, že jsem magor. 
Asi nebudete daleko od pravdy. 
Ale to (na druhou stranu) asi říkáte už roky :-)
Dnes to byla i moje slova. 
Si magor, co tady kurva děláš, chcípneš tu… 

Pak přišel muž a říká, no ty vole, seš bronzová. Ano, třetí na Mistrovství České republiky v krosu. V kategorii nad 35 let. Bronzový diplom s textem, co nenechává na pochybách. Tedy, opakuji pro jistotu, na bedně sem byla pro bronz a neběžela sem žádnej ňákej levnej pouťák, ale národní mistrovství :-) :-) :-) 
To byl náš den v Jaroměři. 
…………………..
V pondělí pak tým razí na Frýdek Místek. Další kolo kvalifikací na finále Čokoládové tretry. Jde o prd, Eli už nominaci má a Mia je v kategorii, která ve finále neběží. Přesto jedou. Závod je nejlepší trénink. A pak, bude tam Bertík. Princ Bertík. A do něj jsou obě zamilovaný (pokud tuší, co to znamená) až po uši. 

Bertík vyhrává sprint na 100m. 
Mia s obrovským náskokem vyhrává sprint na 60m. 

Eli se mimo soutěž též účastní a video z jejího boje na život a na smrt… s běžkyní „o hlavu a rok a půl nad sebou“ je balzámem na duši závodníka. Její zarputilost nese ovoce. Vítězí v rozběhu a celkově třetí. Je jedinou holčičkou ročníku 2013 mezi dosavadní pětadvacítkou postupujících závodnic ročníku 2012 ze dvou států…   

Společné foto s mistryní světa Šárkou Kašpárkovou, pak nanuk, do ruky knížka a stovky kilometrů směr domů… a zítra poslední trénink školního roku na pražské Julisce. 

Videa najdete ZDE a ZDE. 
Fotografie pak TADY.