Už několik dnů pršelo, teploty u nás nelezly moc nad nulu, prostě počasí, který do Dolomit v půli září nepatří. Nechceš trénovat, chceš jen spát. K tomu únava ze sezony, co měla 120 dnů a ani jeden volný. Běžela jsem tři závody a neměla na trénink čas, třetí byl za hranou. Přecenila jsem se, a málem mě to porazilo… i o tom je moje třetí knížka. Příprava nula, super, ale… že mám běžet náročný horský závod z městečka Sexten na Tre Cime di Lavaredo, mýtický skalní monument Dolomit, bylo prostě závazný :-)

Sedmnáct kilometrů do hor. Neskutečný stoupáky. Nádherné scenérie. Jo, dřina, ale sakra krásná. Vody všude moře, silný vítr a závod se začal dostávat do kategorie: pozor, velmi nebezpečná trať. Start pořadatel odkládá o půl hodiny, helikoptéra monitoruje kdesi ve dvou kilometrech, zda nehrozí závaly ze svahů stržených vodou. Kosa jako v morně. Svlečení a nadržení na tu výzvu čekáme na startu, tep nad stovkou, nervozita jako jelen. Stop. Odklad startu. Opět. promočení jdeme do šusťáků, trochu pod střechu. Pokukujeme po sobě.

Poběžím s Tomášem Nedvědem, chlápkem, co nám dělá web, jasně, ten můj novej. Zlákala jsem ho na tuhle horskou zabijárnu. Závodníci na start. Jsme promočení, před sebou dvě hodiny běhu kamsi do temných mraků, kde jen tušit tři štíty, skalní útvar, co jsme si s mužem před lety prostě zamilovali! A nový odklad. Organizátor mění část tratě, prý preventivně, někdo se ptá, jestli se už nějak moc neriskuje.

Start. Konečně. Vodu mám všude. Je nás tisíc válečníků. Startér nás žene do bojových pokřiků, podupáváme, smějeme se, kde je kurva ten strach! Najednou je mi teplo. Vzhůru do boje!

Pusa Pavlíkovi a letíme. Davy diváků nutí slabší povahy snad i sprintovat, ale my s rozvahou, však tam, kde se leze po čtyřech a za mrznoucího deště, se dobře uspořené síly budou hodit.

Po necelé hodince běhu je trať přehrazena hasiči a organizátory. Závod byl z bezpečnostních důvodů zrušen. Vraťte se dolů do města. Zveme vás na čaj a těstoviny. Konec.

Někdo nadává, většina si nelehkého rozhodnutí organizátora závodu váží. Tam nahoře mohlo jít o životy. Však není všem dnům konec, za rok jsem tu znova!