Náš první společný film
Zveřejněno 10.4.2015
E-lišce budou brzo dva roky, mnohá její okna budoucího vědění a současných příležitostí se jí dennodenně otevírají, některá pomalu, zlehoučka, ale jistě ne předčasně… Jinými okny, dokořán otevřenými, vnímá a pozoruje i to, co my, dospěláci, prostě už vnímat a pozorovat neumíme; vstřebává okolní svět, jeho nekonečné dobro i všudypřítomné zlo, dechberoucí barvy, vůně i pulsující zvuky, vytváří si emoční a sociální rozhraní tak naplno, s takovým nadšením a neskutečnou vůlí i touhou… že až žasnu. Nebyla jsem na to absolutně připravena. Neviděla, snad nevnímala to okolo sebe u jiných, děti jsem moc nepotkávala. A nyní zírám s otevřenou pusou, někdy pláču dojetím, jindy vejskám sdíleným nadšením s ní, s E-liškou Aničkou, s mojí dcerou.
Čeká ji období největšího zápřahu mozku, čeká ji rok totálního cvrkotu, nasávání informací rychlostí centrifugy, formátování a určování, kým jednou bude. Vedle mě roste člověk. Není to jen batole, ale člověk, jehož mozek bude pracovat v příštích měsících rychleji, než můj… :-) Z mého miminka, co před rokem a půl odjelo v zavinovačce na sto tisícikilometrovou expedici, je dnes vnímavá víla od lesních jezer, spartský bojovník i rozumbrada s ďolíčkem a fištrónkem!
Takže si myslím, že si klíďo píďo můžeme dovolit výjimečně kouknout na telku, tedy na obrazovku telky, za kterou strčíme cédéčko s pohádkou pohádek, jednou z nejmilejších našich třech. „Byl jednou jeden král“, ne ten moderní, ale z padesátého čtvrtého… Také ji milujete? To bejvávaly panečku pohádky! E-lišku chytla, a mě bavilo být s ní pod peřinou a ten film si užít! Momentka klidu v ložnici naší maringotky.
Komentáře
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit