Milovala jsem rebarborovou s jahodou a vy, soudě podle prodeje kdysi na Srní, vy prostě též :-) Nejslavnější byla jistě ta z Chamonix, co se dostala i do mé první knihy, ta, co stála málem život ve francouzském podchodu pod železniční tratí pana P. Popravdě řečeno, jahodu jsem přidávala nejen pro chuť, ale i pro barvu. Dnes pouštíme do světa rebarboru čistou, o které by se dalo napsat eko bio čert ví co, protože ji pěstují naše holky a víme jak. Ale na to my si nehrajeme, upřednostníme jinou… specifikaci. Tak poslouchejte :-)

Na odiv dáváme její výjimečnou jemnost a sladkost, poté, co jsme ji trénovali po vzoru farmářů z yorkshirského trojúhelníku v drsných podmínkách, v zimě a mrazu, vlhku až deštivu, až jsme ji dopilovali k dokonalosti v naprosté tmě! Proč? Protože fotosyntéza by způsobila hořkost a stonky by byly tvrdší a zelené uvnitř. Naše jsou nejen neuvěřitelně jemňoučké, proto se neloupou, ale hořkosti pomálu! 

Říkáme ji zářivě růžový zimní zázrak, někdy její barva přecházející až k purpurové… Je, popravdě řečeno, až dokonale krásná a… ano, trocha romantiky okolo prachobyčejné zeleniny :-) neuškodí. Ne, ne, kdepak, žádná prachobyčejnost, je totiž také výjimečně zdravá, mimo to, že je chutná, je plná vitamínů, draslíku, vlákniny, jen třeba vápníku má, co mléko! Celá staletí se rebarbora dokonce používala i k léčivým účelům a… pozor, je prakticky bez kalorií (100 g /20g). Ale to už bohužel neplatí pro marmeládu. A to i proto, že rebarbora přidaný cukr k akceleraci chutě prostě potřebuje.

Tak tedy pozor, dnešní marmeláda v právě představené nabídce je z rebarbory pěstované ve tmě, a za dokonalé bezměsíční noci sklízené. V Anglii už existuje jen pár farmářů, dvanáct, kteří rebarboru ve tmě pěstují i sklízí (nanejvýše si posvítí svíčkou). V naprosté tmě a ve stodolách, téměř jako kdysi vytápěných uhlím. Proč právě severoanglické hrabství? Jeho chladné klima a vlhkost totiž oné zelenině víc než svědčily. Tamní uhelné doly nabízely levný otop pro vyhřívání rebarborových hal a saze a popel z místních podniků zásobovaly půdu sírou, kterou rostlina potřebuje. Není to zajímavé? Dnes už je to trochu jinak, s těmi sazemi, stovkami pěstitelů a tisícovkami tun rebarbory, které putovaly pravidelně speciálním vlakem směr Londýn. Na druhou stranu, oněch posledních 12 farmářů má v současné době ceněné označení výjimečnosti místa původu a zpracování, a tato značka jim zajištuje docela slušné přežití v časoprostoru, kdy jsou naše stoly pod nadvládou exotického ovoce a modifikované zeleniny z dotovaných dálek…

Tak, pokud jste dočetli až sem, zbývá poslední krok: OBJEDNAT :-)