Je počátek června roku 2013, sluníčka jsme si doposud moc neužili a poslední týdny prostě jen a pouze cedí. Dnes ráno jsem jela nakoupit do Kaplice, nebyl na to v posledních dnech čas. Od kostela dolů na slatě jsem viděla jen… jezera, menší i větší, jednotlivá i propojená. Louže na silnici se spojily do jedné hladiny a šlo projet jen pomalu, a to mám auto nestandardně vysoké. To se děje v Pohoří na Šumavě, v téměř tisíci metrech nad mořem.

Po několika stech metrech silnice zmizela úplně. Mohla jsem si ji jen představit podle tyčí, které slouží cestářům při odhrnování sněhu. Musím zastavit, a protože mám v autě metr skládací, měřím. Málem mi nateklo do holin a třicet čísel vody na silnici prakticky znemožňuje další cestu pěšky i autem. Odstraňuji dřevěnou lávku, kterou voda na silnici odněkud přinesla, a potom pomalu projíždím.

Jiřičský rybník je naplněný téměř po okraj a jeho odtok připomíná dravý horský vodopád. Prudká voda z divokých potoků, doprovázená bahnem a kamením, je na silnici… je všude. Přijíždím do Benešova nad Černou. Před mostem stavím, všude desítky dobrovolníků, pracovní stroje, hasiči a mezitím vším paní starostka, která koordinuje zásah – dá-li se to tak napsat – proti ničícímu živlu. Hlásím se jako dobrovolník, ale protože prý v Benešově zasahují už od půlnoci, již není třeba. Držím Veronice palce, je to skvělý člověk, a já až nyní vidím, co také znamená být starostkou.

Cesta na Kaplici jen kopíruje stav cesty doposud projeté. V Kaplici je opět mnoho zahrad pod vodou a ta již atakuje i mnohé domy. Dole neprší. Ale jak cestou domů vystoupám nad 700 metrů nad mořem, opět mě provází hustý a vytrvalý déšť a Pohořský potok stále sílí.

Je první červnový týden. Zima a déšť. Momentálně se z Pohoří na Šumavě po jediné existující cestě odjet nedá. Snad jen loukou do Rakous, nebo přes Novohradské hory, tedy hlubokými lesy po cestách/necestách dolů. Čert ví, jak by se sem právě teď dostal lékař, kdyby se mi chtělo třeba rodit o měsíc dřív. Raději na to nemyslím. I přesto můj kraj miluji a nedám na něj dopustit! Prostě i v ráji prší :-)