Co dokázalo politikaření z letech 1980 a 1984? Bojkoty OH byly jen planým vzdorem. A pak odplatou. Trapnou. Odplatou papalášů, odplatou ničící životy, sny, naděje a práci stovek sportovců. A co teprve africká olympijská vzpoura proti zápasu novozélandských ragbistů v JAR! Zástupný problém a tvrdohlavý vzdor desítek černošských zemí. Nic víc. Nic tím nedokázaly. Dodnes. Kdo na ty hry, ty nebo tamty, kdo na ně v dobrém vzpomíná?

Vzpomíná se na jiné, třeba na účast Američanů v Berlíně v roce 1936, na famózní jízdu Jamese Clevelanda Owense a jeho 4 zlaté medaile a úžasné rekordy! Tehdy si ještě Američané chtěli dokazovat délku pindíků spravedlivě. Sportem. Kláním borců. Hrdých sportovců. Nechali politiku doma. nebylo třeba bojkotu! 

Dnes  se do sportu opět vkrádá politika soubojů a zákulisních tahanic, diktát "nějaké" pravdy "některých", podbízení se určitým hlasitým skupinám tzv.občanské společnosti, které, pokud na ně jeden nereaguje (jako se nereaguje na vztekláho hafana nebo opilce) vypalují města, zabíjí pokojné občany, ničí majetky druhých a říkají tomu... svoboda a právo.

Afirmativními akcemi a aktivismem, bojkotem a vylučováním, ostrakizací, likvidací pro jiný světonázor, jak je vidět dnes a denně, se na olympijské prazáklady a rovné soupeření jen z vysoka kálí! 

Naštěstí měl alespoň Mezinárodní olympijský výbor nedávno dostatek rozumu a potrhlé americké pokrokářské projekty s politizací sportu, s děsivými gesty povinného poklekávání, černých rukavic a nenávistných hesel na prsou… zakázal!

Původní Olympijské hry stojí na vůli Řeků chvilku neválčit, dát světu i něco jiného, než ničení. Posledních pár desítek let tomu dáváme pěkně na prdel. O tom jsem už psala před několika dny.

Dnes vystrčili růžky další podobní rozbíječi olympijského ducha. V Čechách. „Senátoři chystají usnesení s apelem na oficiální představitele České republiky, aby podpořili neúčast na olympijských hrách v roce 2022 v Číně, neboť jejich účasti by mohlo být zneužito k legitimizaci další diskriminace, násilí a potlačování základních práv.“ Tibeťáři to rozjeli ve velkém, chtějí pošlapat ducha olympijského, zničit život nejlepším sportovcům naší země jen proto, aby na někoho, koho absolutně nezajímáme, pohrozili prstíkem. 

Senátoři Fischer, Láska a další levičáci, nepotřební pokrokáři za zenitem užitečnosti, si v kavárničkách domluvili bojkot OH v Číně a nekonečný zápis… do Wiki. Do historie. Budou slavní. Budou tam jejich jména. A heslo: posrali to.  

Nikoho jiného na světě taková zhovadilost nenapadla. Exempláře, které si opět přejí udělat z vrcholného sportu politikum, tak ty máme jen my. Nechcete je někdo? Třeba Ujgurové a Tibeťané by ocenili jejich plnohodnotný boj za lidská práva… přímo v místě. 

Nechte prosím sportovce pracovat. Žít si jejich sny. Oni se do politiky vesměs nepletou, tedy  během sportovní kariéry. Roky, často deset i více let příprav budoucích reprezentantů, pilování formy v posledních měsících před akcí, aby se pak na scéně objevil nějaký zneuctěný trotl a vše jim zničil!

Do Číny vyvážíme, z Číny dovážíme snad skoro všechno, včetně pěkné řádky turistů, oni tu vlastní ve velkém kde co, jako jinde po Evropě, koná se tam co rok nespočet největších sportovních událostí světa, ale poslat tam pár sportovců na OH si splnit sen, to ne… 

Ne lockdown, ne rozhodnutí o uzávěrách sportovišť a rušení závodů… kdepak, ne! Ale politikaření několika jedinců volených několika málo jedinci, naprosto zbytečných jedinců z ještě zbytečnější instituce jménem Senát, to je reálná zhouba, zlo a neodpustitelné zatahování sportovců do onoho... pověstného porovnávání pindíků plešatých pupkatých papalášů. Fuj!