Odstěhovala jsem se i s dětmi!
Zveřejněno 17.4.2017
Děti. Je to jeden z důvodů, proč odjíždím. Jistě, neopakovatelná pracovní výzva, láska k vysokým horám, chuť špagetám ukázat, zač je toho loket :-), také výhodná koupě tam, i touha žít stále dále od lidí, co víc než své posrané životy musí donekonečna řešit životy druhých… Je to sakra šance na další miliardu kroků po cestě dokonale vlastní - vlastně je to stále intenzivnější bytostná nezbytnost svobody ve všem, čím jeden prochází dnem, nocí, celým životem. Ano, pro mě a mého muže. Není nám už dvacet ani třicet, jiní zůstávají za pecí, kroutí hlavou a ťukají si na čelo. My zvedneme zadky na stará kolena, pravda, ani jeden v líném poklidu moc minulé roky nebyl, a nehledě na škarohlídy, přizdisráče a bačkory, co chtějí i nás, ale i vás pomalu a jistě roztavit do unifikované a ovladatelné… hmoty šedivé, beztvaré a rezignované… my prostě vyrážíme. Další sen. Život.
Ale především je to cesta pro naše dcery. Aby jejich životy nebyly jako ty naše ještě nedávno! Lineární. Systémem lajnované. Máme v sobě nevykořenitelnou představu, že si Ronja i E-liška zaslouží žít jinak… Divoce, ale v respektu. Nesklánět se, ale poklonit, kde tradiční výchova káže. Svobodně, ale v odpovědnosti. Bít se, kde nebojovat znamená zemřít.
Od jejich narození hledáme časoprostor, kde by jim nikdo, nikdo a nikdo nešlapal po jejich křehkých snech! Protože jen ten, kdo sní, se naučí létat! Díky za dnešek Siru Kennethovi. Sice mi k tomu všemu nepřivedl, ale slyšet ho poslední den v Čechách, slyšet ho stokrát, to je jako šťouchanec do zad se slovy: tak už nekecej holka, máš na to koule, jdi a otevírej ta jejich dětská okna poznávání a poznání, nech je dýchat svobodněji. Jdi dopředu, vedena vášní, talentem a svobodou.
Ahoj.
Dnes jsem opustila moji vlast, Českou republiku. Naše doma se právě posouvá dálnicí na jih, vysoko do hor, kde i v plném létě na pastvinách nad našim domem zůstává ležet sníh… Myslete na nás, prosím :-)
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit