Tokijská letní olympiáda odložena. Rozumné a správné rozhodnutí. Sport přeci není to na světě nejdůležitější, tak není třeba kvůli němu riskovat zdraví a životy účastníků her, nejen sportovců. Doba LOH prostě nepřeje, jako ostatně nepřeje… ničemu a nikomu. Covid-19 není soupeř, se kterým by se dalo změřit síly fair play.

Sportovci se přesto dále připravují, mnozí v polních a domácích podmínkách, protože jiné nyní povoleny nejsou a přiznejme si, ani to není nijak na škodu. Návrat ke kořenům :-) A pak, my Češi jsme polníma podmínkama odkojeni. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Držíme palce! 

Máme doma malou atletku, která mě poprosila, po zhlédnutí pár fotek a videí na portálu atletického svazu z tzv. provizorní přípravy běžců či královny oštěpů Báry, olympioniků i těch, co štěstí budou v nominaci pokoušet příště, abych všem v širém světě pověděla, že my taky! Že Eli taky! Že nelení! Že chce na olympiádu! Že i šestiletka má sen! Viróza u Eli je minulostí, vracíme se do tréninkového procesu. 

Ve druhém zámeckém patře mají Eli a Mia malou tělocvičnu. Jsou tam vlastně denně, ale s dobrým počasím to bude stále méně. Těch 35 tisíc metrů okolo domu, to je prostor k pohledání :-) 

Tatínek vzadu v zámeckém lesoparku našel pod vrstvou půlstoletého zapomnění pěkné lesní schodiště, přes dvacet kamenných schodů s teráskami - prostor ten celý vyčistil a naše sprinterka tak má k dispozici úžasnou vertikální tréninkovou trať. 

Připravujeme se i v rámci všeobecného rozvoje tzv. pohybové gramotnosti, je to už spíše jen pro Miu, ale ani Eli, ačkoli je hodně napřed, tímto cvičením a hrami nepohrdne. Sport i jeho královna atletika musí především bavit. Okolí i atleta :-)

Náš atletický trénink pro mrňouska je však hodně podobný tomu velkému, je vlastně plnohodnotný. Sice přihlíží k předpokladům šestiletého človíčka, stavbě těla, osvalení a doposud osvojené hrubé motorice, sice zohledňuje zdravotní a fyzické dispozice a upravuje objemy, a celkově trvá kratší dobu, ale je o atletice :-) Nejdeme úzkou specializací, na to je ještě nějaký rok čas, přesto je jasné, že se nevěnujeme fotbalu, baletu, ani skoku do výšky, že kolo je doplněk a plavání též - že máme malou běžkyni.  

Eli pak večer poslala video z domácích sprintů trenérce Erice, a před spaním se přišla zeptat, kdy pojede taky na tu Olympiádu. Hm, doposud jsme řešili „jen“ mistrovství světa :-) Na tu v Los Angeles nám bude asi chybět jeden rok věku, pokud nezmění pravidla, ale příští? Tak jsme jí to spočítali. Rok 2032. Za dvanáct let. 

To je za rohem, je třeba spustit přípravnou fázi, dodal taťka a šel ven. Vykolíkoval za zámkem stometrový, dokonale rovný úsek, jal se ho značit, vysekat a lehce vypiloval úpravu povrchu. Ještě prý pár úkonů a Eli bude mít k dispozici domácí trať na sto metrů sprintu s doběžištěm. Jižní slunná strana areálu, bývalá šparglovna. Perfektní nápad!

Co víc i přát? Je dobré mít velké cíle, je dobré mít cíle v dlooouhodobém horizontu. Tento E-lišky cíl budeme rádi podporovat. 

Na úvodní fotce je fakt Mia Ronja, její vítězný loňský běh na Montura Mini Vertical pod nejvyšší horou Dolomit. Už šlape E-lišce na paty! 
……………………
Vše o cestě malé běžkyně na dalekou Olympiádu najdete na jejím profilu www.dolomiti.team