"Udělali špatně úplně všechno, byla to klaunovská show, dokonalá ostuda“. Kdo to řekl na adresu reprezentantů na Olympijských hrách v Japonsku? Kdo měl tu odvahu napsat PRAVDU a odpustit si pokrytecké pochlebování, plácání po zádech a falešné chlácholení? 

Někdo z českých bafuňářů? Trenér? Někdo z bývalých olympioniků? Někdo validní a mající slovo? Zaznělo to na adresu neúspěšné a bezradné české reprezentace? Zaznělo to na některé přímo děsivé výkony těchto? Ne. U nás zní právě ty druhé věty. 

Na férovku si to s vlastními rozdal a nešetřil je jeden z nejúspěšnějších atletů historie, devítinásobný olympijský vítěz, dnes šedesátiletý Carl Lewis. Měl koule a měl na to právo. A měl pravdu. U nás ona pravda zaznít snad ani nesmí, neumíme to a koule nemáme. Buď nechutné útoky, nebo ono soudružské poplácávání se po zádech. Že za notné pomoci svazu a pod přímou taktovkou mnohých trenérů jdou české výsledky už dekádu do kopru, to snad nikdo z nich nevidí, rozhodně pak za to nenese odpovědnost. Vždyť lépe, silně a dále to šlo už našim otcům v dobách minulých a za podmínek veskrze bídných. 

Lewis se rozjel: "Předávky byly špatně, sprinteři byli vybráni na nesprávné úseky a bylo očividné, že tým nemá žádné vedení. Byla to totální ostuda a je absolutně nepřijatelné, aby americký tým vypadal hůř než štafety na závodech dětí."

"Trapné a směšné," takto to samé zhodnotil další sprinterský fenomén minulosti Michael Johnson. A to prosím Američané vezli domů součtem tuny medailí, tuny zlata a špičkových výkonů! 

Proč Američané (až na podobné přehmaty) tak rostou? Proč jsou tak úspěšní v individuálních disciplínách? Nedávno jsem to musela hodně nahlas povědět jednomu z neúspěšných českých atletů, který se nevkusně otíral, bez jakékoli znalosti souvislostí, o přípravu naší malé atletky směrem k OH v Brisbane: Američané špičkově pracují s dětskými atlety. Mají úžasnou základnu mezi staršími žáky, neuvěřitelné množství dorosteneckých běžců na velmi vysoké úrovni a takový systém péče o dobré středo a vysokoškolské atlety, že nám se o něm ani nesní. Tedy, spíše sní. To, co nabízí USATF nejmenším borcům věku Eli, je království nebeské proti tomu, co máme doma. Tady s dětmi prostě pracovat neumíme. Až na výjimky nikde. Mohu být tak rozčílená, mohu být tolik expresivní a přímá, protože ten mizerný systém přímo a negativně ovlivňuje naše dceru, a nejen ji, samozřejmě. E-liška je řádně registrovaným atletem jak atletického svazu v Čr, tak amerického atletického svazu a srovnání v přístupu mohu tedy vidět online a dennodenně. A jsem z něho velmi smutná.    

No, uvidíme, jak českou účast zhodnotí s odstupem sám svaz, účastníci a odborná veřejnost. Kdo najde tu odvahu zastavit ten tragický propad? 

Abych jen neprskala, ráda bych vyzdvihla ukázkovou přítomnost A.S.Helceleta na OH, jeho vzorové chování a přístup k reprezentaci, jeho vyjadřování o tom, co pro něj znamená Českou republiku zastupovat! Pravý opak tenistky Plíškové, občanským jménem Hrdličkové.

Atletickou ostudu alespoň trochu zahojili oštěpaři, tedy technické disciplíny, ale běžci?  

V den poslední… oněch podivných Letních olympijských her v Tokiu, v den, kdy jsme mohli vydechnout se slovy… ještě, že máme i jiné sporty, které naši medailovou čest zachránily, odjel náš minitým na závody do Hradce. Další kolo městských běhů Night Run. Report nebyl. Nebylo nic. Omlouvám se. Kdesi na Moravě nám umřelo auto. Definitivně. Masakr.

Následovat týden snů :-( 

Naštěstí ho máme za sebou a včera tým odjel na další závody, tentokráte do Mostu, ale stejný seriál NN Night Run. Do závodů s obrovským nadšením nastoupila jako první Mia Ronja na trati 400m. Byl to fičák a pro zlato si dobíhá s pěkným náskokem. Její radost po doběhu je přímo nakažlivá :-) Mrkněte na video!   

Děkujeme za obrovou palebnou podporu, pohlídání Maxe a super pozávodní večeři panu Radkovi :-)

Eli jde na start s tím, že loni tu vyhrála a běžela hóóódně rychle. Pokud někdo pochyboval, pak jen pouhé 4 metry z oněch osmi stovek délky závodu. Od toho momentu je Eli na špici a s dokonalým náskokem naše prvorozená vítězí. Meziroční zrychlení na stejné trati je 7 vteřin.     

Poznámka pod čarou - protože se nenápadné pobíhání pětiletky Ronji přehouplo do poměrně časté závodní účasti, rozhodli jsme se instagramový profil Eli Anny přejmenovat z FlyingAngel2013 na FlyingAngelsTeam. Takto nás nyní najdete, však i Teo už občas vyběhne na závodní dráhu.

Příští týden nás čeká Zátopkova 10, obhajoba zlata z 2020, a koncem srpna mýtický MiniUTMB v Chamonix. 

A ještě pár nových fotek.