Pírko z Krakonošovo sojky
Zveřejněno 1.5.2020
Eli včera podvakráte plakala. Prvně kvůli čarodějnici, paní Zimě, se kterou jsme se loučili uctivě a bez cavyků, čistým ohněm :-) Asi moc čarodějnicky nevypadala, E-liška ji mazlila, Mia hladila, a když jsme jí posadili na hranici, došlo na slzičky. Bylo jim jí líto. A jestli jí to prý nebude bolet… Dopoledne stejného dne jsme pohřbili sojku.
Prvorozená ji našla za zámkem, prý měla krev na krčku a v zobáčku. Ne a ne ji pustit, celou si ji prozkoumala, 100x otočila, nakoukla kam se dalo a pak… ta pírka! Kouzelná, nádherně barevná, zázračná. Jako v Krkonošských pohádkách, vzpomínáte? Jak Trautenberk pošle Kubu a hajnýho na Krakonošovo, aby picnuli jeho kouzelnou sojku pro peříčko na klobouk?!
Pak, že ji pohřbíme vedle veverky Zrzečky, co jsme jí zakopali na podzim a na hrobeček prskli křížek. Malá indiánka vyhrabala jámičku a… opět se rozplakala. Jsou to momenty, které miluju. Vidět jejich citlivé duše, oči vlhké láskou, pozorovat jejich nápady, jejich nálady a vztahy k tvorům okolo, ke kytkám i třebas k horám.
I proto jsou moje děti v domácí přípravě, ne ve škole (Mia má nyní domácí školku). I proto, abych mohla dennodenně co vteřinu být součástí jejich nádherného světa…
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Pecky jsou prostě úžasný a kouzelný! :-)
Co Pecka, to kouzlo? :-))))
Těšíme na opravdovou rybu v pátek!