Tři si navzájem tolik vzdálené kraje naší země, tři různé závody odlišné úplně vším: povrchem, distancí i disciplínami. Kros, silnice, dráha. Sprint, skok do dálky, dlouhý běh. Ale jedno ty akce mají společné. E-lišku na startu. 
E-lišku na bedně. 

SOBOTA: Po týdnu „klidu na lůžku“, který následoval účasti na mýtickém Dolomiti Extreme Trail, jsme dali v pátek slabší trénink a v sobotu „slabší“ účast v běžeckém seriálu „INOV krosový pohár“. Tým vyrazil na Sázavu, pekl se tam v ukrutných třicítkách, a půl hodiny po poledni (horší čas už snad ani není) na plném slunci děti startují. 

Šest stovek metrů polní cestou. Domluva byla jasná, neprat to na plný kotel. Trochu se šetřit po tom týdnu offline. A zdá se, že Eli poslechla, minimálně z videa to potvrdit mohu a mám radost. Přesto si první místo vybojovala s přehledem :-) No a pak následovala… řeka. Tam byla i před samotným závodem, jinak by to dlouhé čekání na odkládaný start bylo fakt nesnesitelné. 

Domů se vrací malá atletka odpoledne, čeká ji stream (studium atletické teorie) z první ligy mistrovství Evropy družstev, přebalit tašku a… před pátou ráno směr Stříbro. 

NEDĚLE: Cesty přes půl republiky jsou náročné, zvláště když Eli startuje už před devátou, jako ve Stříbře, a potřebuje k tomu hodinu na přípravu, rozcvičení… atd. Je třeba naplánovat a připravit snídu, aby nebyla moc brzo, ale ani blízko startu, pak najít také toaletu, parkování, prostě logistika „cesty na závod“ má svá pravidla.  

I v neděli zněla domluva „ne na plný kotel“. Rychle, ale ne na dřeň. Přeci jen nás v pondělí čekají závody z těchto třech nejdůležitější: Zlatá liga v Olomouci. Malá indiánka opět krásně poslechla, hned po startu si řekla o slušný náskok a ten udržovala pečlivě a poctivě. Možná až moc, velmi dobře běžící o rok starší Annemarie ji v cílové rovince začala pěkně šlapat na paty. Ale Eli náskok postupným přidáváním rychlosti udržovala a doběhla tak pro druhou víkendovou zlatou medaili. 

Jednoho si nešlo nevšimnout včera i dnes, ale také z výsledů pražských závodů ve čtvrtek, kam jsme pro nemoc nejeli. V přípravkách plno na startu. Mladší žáci plno, starší už méně a pak dramatický propad až třeba k jednomu startujícímu v kategorii, nebo například k rušení kategorií před startem, bo dorostenci, juniorky... atd. prostě nejsou. Ale to bych se dostala opět k diskusi o hloupé, krátkozraké a naprosto v rozporu s potřebami atletiky i dětí… metodice, která dospívající u běhů neudrží, a ty předtím k ní ani nepřivede. A oněch pár desítek běžkyň na dráze? To je velmi slabá útěcha a z ní se velmi těžko vytváří mohutná základna pro velké světové či evropské úspěchy. 

Doma čekal Eli intenzivní trénink s Miou, přebalení tašky na zítra a slíbený Jan Žižka - Proti všem. Holky to strašně požívají, Žižka je jejich idol a Trocnov oblíbené místo výletů. Mimochodem, v pondělí, až pojedou spodem na Brno a pak nahoru na Olomouc, budou stavět na „oběd z pytlíku“ kdesi na Moravě u jedné kapličky, U Jana, kde stojí od věků dávných mohutný dub, pod kterým podle pamětní destičky kdysi odpočíval i samotný vojevůdce! Tak si Eli vyžádala. 

PONDĚLÍ. Počátkem týdne startuje Eli na Zlaté lize v Olomouci. Završí tak třídenní seriál rozdílných závodů, test, jak jsme na tom v půlce sezony. Za pár dní jde na krevní testy a spolu nám to má dát několik odpovědí. Atletický mítink v pětiboji. Loni zde Eli udělala několik osobních rekordů, vybojovala si zlatou medaili a… moc si jí v Olmiku líbilo. 

Po obědové zastávce u dubu slavného husity přijíždí tým do vypečené Olomouce. Začne se rozcvičovat a… první déšť. Příprava vrcholí, druhý déšť. Pár minut do startu první disciplíny… a bouřka. Odklad startu. Po páté hodině se začíná, a to tým vyjel po snídani :-(

Sprint na 60m, hod krikeťákem, skok do dálky, překážková dráha, 400m. Ačkoli si právě na čtvrtce zaběhla osobní rekord, spokojenost není. Třeba hod, to není naše parketa, drobná malá holčička proti o více jak hlavu větším a robustnějším devítiletkám moc šance nemá a zde ztrácí velké body. Opravdu velké. Přípravu jsme sice zúročili, ale bude třeba přitlačit :-), a bude třeba také vyvodit důsledky z průměrných výkonů: krupicová kaše tak bude bez skořice a z kultovního filmu Proti všem jí pustíme příště… jen titulky :-) 

No, ale abych nebyla moc přísná, ve své věkové kategorii nenajde přemožitelku a je první. 

Ve spojené kategorii sedm až devět let (48 dívek) si udrží bednu a bere bronz.  

Následuje pořádná sushi nálož slíbená za bednu a pak už šup do auto-hajan. Domu se vrací po půlnoci a nazítří už opět v plném tréninku. O víkendu má, jak jinak, minimálně jedny závody. 

STŘEDA. Chystám tento post a koukám, že na FB mám jednu tuze milou zprávičku. Viděli jsme se kdysi, přijel s Popelkou k nám na Srní na malou oslavu. Hodně se a dobře jedlo, príma zábava a… najednou od milého pána a jeho rodiny přijde tahle zprávička: „Milá Blanko. Velice Vás zdravím a děkuji za přijetí do FB přátel. Na Run for help jsme obdivovali Vaší dcerku. Je to borec největší a má v nás velké fanoušky. To tedy ano. Mějte se co nejlépe a užívejte letní dny. S pozdravem Zdeněk s rodinou.“ 

No však, vzpomínám, jak Eli povídala, že se fotila s milým pánem a rodinou jeho na závodech na Letné. Až pak mi to došlo, Zdeněk od Popelky :-) Moc děkujeme za sledovačku, za fandění a tahle krásná slova. 
………………………

To byly poslední jarní dny 2021. Cíle předurčené: splněno. Cíle před sebou? Velké. Eli čeká finále Čokoládové tretry, JBL Jump Fest v Košicích, super kros na Štrbském Plesu a podobný italský… Giro Lago Resia. Bude startovat na kultovním horském běhu Tre Cime di Lavaredo Alpine Run, nesmíme zapomenout Zátopkův Zlatý týden a pár menších českých běhů… a koncem prázdnin bomba! Mini Ultra-trail du Mont-Blanc. Do Chamonix se těšíme fakt hooodně. Mimochodem, o tomto víkendu poběžíme s Eli spolu. Tak trochu spolu. Stejný závod, každá vlastní kategorii. Ta moje se jmenuje: veteránky. Je to Mistrovství ČR v krosu... veteránek.   
 

Pár videí a fotky navíc najdete zde.

Fotogalerie jako obvykle... tudy.