Pojďme otevřít, uvařit, obsloužit a vystrčit drze bradu i čelo! | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Pojďme otevřít, uvařit, obsloužit a vystrčit drze bradu i čelo!

Zveřejněno 5.9.2015

Byla to rána kladivem.
Gastrozážitek na Šumavě.

Stále se nás v kavárně ptáte, někdy i deset případů našich zákazníků denně, kam na dobré jídlo v obci, v okolí, na horní Šumavě. A my stále odpovídáme, že… nikam. Že neumíme ukázat a doporučit, a se zárukou vás tam poslat. Ba naopak. Všechny dosavadní zážitky jsou děsivé, tragické, smutné. A ačkoli ti, co výkrmny provozují, stále brečí, kudy chodí, jak to stojí za bačkoru, nic pro změnu neudělají. Nezlepší jídlo ani sebe, natož aby usilovali o pozitivní reklamu, natož aby o doporučení usilovali.

Šumava skýtá neuvěřitelné množství možností. Nabízí vcelku náruč otevřenou pro podnikavé, pracovité a odvážné. Všichni si jistě o sobě myslíme, že jsme odvážní a pracovití - jasně,  ale fakt, dejme si ruku na srdce… Já mluvím o dřině sedmidenní, o nasazení nad 150%, o přežití mrtvé sezony bez ztráty desítky, a o odvážné mentalitě, která nad děsivě znějící klišé „host to tak chce, tak to tak vaříme, no“, konečně postaví to jediné správné: „hosta dobře jíst naučíme, protože dobře je úplně jinak, než jsme tu doposud poznali“! Šumava skýtá neuvěřitelný prostor pro realizaci v mnoha řemeslných odvětvích, v širokém spektru především potravinářské výroby, a co se restaurací týče, není tu ani jedna. Ani jedna!

Nemohu počítat restaurace - stravovny různých penzionů a několika hotelů, o těch jsem se zmínila výše. Jsou to veskrze personálně, mnohdy i technicky, ale především manažersky „vybavené“ podniky pro prosté nakrmení ubytovaných, kterým se jiná možnost stravy ani nenaskýtá, a případně několika hostů-pasantů. Na ty tu ale aplikují tzv. hospodskou floskuli: po nich potopa. Ano, některá místa se trochu lepší, ale… sakryš, která to jsou, že o nich neslyšíme, nečteme, že je hosté neznají?!

Minulý týden jsem se rozhodla vyzkoušet relativně nový podnik. Hotel s restaurací nedaleko. Reakce našich klientů, kteří se v něm stravovali, byly půl na půl. Nejvyšší čas na zkoušku. Chyba lávky. Ten den byl asi „špatný den“ na zkoušku :-( Velmi špatný den.

Kam tedy jezdíme na jídlo my, když jsme na Šumavě? Dříve to byla často restaurace U Štěpána. Je sice daleko, hodina cesty, ale jako šéfkuchař tam působil naší Barči brácha, jedlo se tam moc dobře a s majiteli jsme vymýšleli různé akcičky. Dlouho jsem tam nebyla, ale myslím, že vaří pořád moc dobře! No a pak mému srdci blízká je Janoušků chalupa na Františkově. Nikdy nezklamou, tedy, když mají otevřeno :-) Milan je super servírka a jeho paní je Paní kuchařka! Vy už víte, že jsme tam například nedávno slavili E-lišky druhé narozky, takže ruku do ohně za ně! Tím to končí. Obě místa jsou docela z ruky, ale u dobré kuchyně by to nemělo vůbec vadit. Janouškovic hospoda se chystá zavřít a my jsme z toho smutní!

Horní Šumavě prostě chybí pořádná restaurace s jednoduchým jídelníčkem denně jiným, s exkluzivními surovinami za jakoukoli cenu, řízená těmi, kteří už viděli, hodně ví, umí a chtějí; a s vyškolenými a vysoutěženými mistry kuchaři, kde je ale třeba utratit i 50 000-70 000 na platu měsíčně, a ne nechat vařit kohokoli, kdo je k tomu ochoten, hlavně aby se ušetřilo! Taková restaurace tu má před sebou skvělou přítomnost a ještě lepší budoucnost. Ručím!

Tak jsem vlezla do jámy ne lvové, ale čuňatové! A povím vám, budu trestuhodně pokrytecká, že neřeknu, kde to bylo. Zážitek byl natolik skličující a devastující, že to snad nemohla být jejich praxe, standard a běžné vaření. Třeba zítra to bude lepší. Třeba. Nechci jim to zazdít…, protože pokud to lepší nebude, zazdí si to sami. Francouzská cibulačka na rychlé vylití na kompost, a vídeňský telecí řízek (?) s jemným bramborovým salátem?!  Nebudu popisovat, nebudu rozebírat, nebudu pitvat. Antická tragédie!

Jídlo mě baví. Restaurace mě baví. Píšu o gastronomii, vyhledávám dobré potraviny i hospody, ale na rozdíl od absolutní většiny foodblogerů nejsem teoretik, znám život za plotnou. Živí mě výroba potravin… i gastroprovoz. A restauraci na Šumavě asi otevřeme! Chci tím napsat, že trošku vím. Vše, co jsme měli na talířích, bylo odpudivé, na vyhazov toho, kdo to uvařil (ohřál), a na exemplární trest tomu, kdo hospodu provozuje - týden bez hostů natvrdo! Koneckonců, ti majitelé stáli celou dobu opodál, viděli, co nám personál nese i co za pět minut prakticky netknuté odnáší. Nezajímalo je to. Nepřišli se zeptat.

A víte co, poprosila jsem o účet za dvě netknutá jídla s polévkou a zaplatila pětikilo. Kuchaři vzkázala, že by jel, kdyby „byl můj“ a s hladovou E-liškou odjela. Nikdo se nepřišel omluvit. Nikoho to nezajímalo.  Hanba mnou cloumá, ano, mnou a za ně. Stydím se, že v mém oboru tito lidé przní Šumavu, stydím se za ně, protože si myslím, že to asi dnes náhoda nebyla…

To se tu sakra nenajde nikdo, kdo je ochoten na Šumavě otevřít podnik s velkým P? Nebo do něj investovat? Prosím? Tohle je hrubá výzva!


Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit