Nebylo moc času, ano, a trochu jsem reporty o závodech našeho Flying Angels Clanu odsouvala, ano. S novým školním rokem máme více povinností, e-konzum též dává zabrat a, jsme stále někde na cestách za prací či tréninky, ale žádné výmluvy, dnes to shrneme. 

V září jsme zajeli na poslední závod seriálu Běhej lesy, kde Elišku sejmula holčička, co neumí unést prohru, a její tatínek to neumí 100x, o tom jsem už psala. Příšerný… Pak Eli startovala a obhajovala vítězství na Zátopkově 10 (Stará Boleslav), kde běžela nádherně a vyhrála. Mia mezi staršími neudělala ostudu a obsadila bednu i ona! 

V notně „ošizené“ formě, tedy mimo program Diamantové tretry, se konalo finále dalšího ročníku Čokoládové tretry, Eli běžela ve věkovém hendikepu a… vše bylo nějaké podivné, jinak, smutnější. Eli si dokonce zapomene sundat tričko a startér si toho nevšimne. Pustí holky do závodu, ačkoli Eli nemá startovní číslo vidět. Pokus o její diskvalifikaci jsme ustáli, ale přesto… Někdo si dodnes myslí, že E-liška běžela se zakrytým číslem z protestu schválně :-), bo jí zmršili jméno na onom čísle velkým písmem vyvedené: Mylfait. Eli zaběhla druhý nejrychlejší čas v ročníku 2013, což ji sice silně favorizuje do příštího ročníku, leč spokojeni jsme nebyli.  

Stejně podivné pocity jsme si odvezli z Plzně, kde se konalo Mistrovství kraje. Eli nechali sice startovat, ale ačkoli zaběhla postupový čas do finále, tam už ji běžet nenechali. Ani v dalších disciplínách, ačkoli jednu vyhrála a další měla mezi dětmi do deseti let bronz, nemohla na stupně vítězů. Byla hostující bez nároků na úspěch. Posléze startuje v Chodovské tretře na 60m, zaběhne druhý nejrychlejší čas v kat. o rok starších. 

Potřetí odjela obhajovat zlato na Night Run do Budějek, shodou okolností NR byl první Eli český závod před několika lety. Obhajoba byla úspěšná, zlatá s deklasováním všech klučičích účastníků :-), a také Mia byla na bedně, stříbrná a opět mezi staršími. Na Hradeckém půlmaratonu malá běží 600m a poráží opět i chlapce. V říjnu pak startuje na týmových závodech Dukly ve Stromovce, 300m letí dokonale a bez zaváhání vítězí. 

Před odjezdem do Švýcarska na Ascona Locarno Run zajede s taťkou do Nymburka na slavné atletické středisko. Kdysi slavné, a dokonce její tatínek na tomto okruhu vyhrával první sprinterské závody... před 40 lety. Startuje opět s ročním hendikepem, navíc proti kamarádce o rok starší, se kterou se statečně rve co závod, kde se potkají. Ve skoku do dálky vyhraje Štěpánka, 60 metrů sprint Eli a 600m posléze též Eli. Hodnotilo se bodově a podle umístění. Oba způsoby určí za vítězku Eli, spíkr to komentuje. Závod se jmenuje o Nejlepšího atleta Nymburka. Eli přijímá gratulace, i Štěpánka a její rodiče gratulují k fenomenálnímu úspěchu, ale… pořadatel vzal vyhlášení vítězů trochu hopem a vyhlásil za vítězku Štěpánku. Eli si domů vezla stříbrný pohár a podivný pocit, že něco bylo jinak. V místě nebyl prostor pro stížnost, to až později, po zveřejnění ofiko výsledků na webu atletického svazu. Je to tak, Eli měla vyhrát. Po dvou dnech voláme pořadatelům a chceme odpovědi. Prý udělali chybu, ano, doznávají. Tím to pro ně hasne. My si přesto revizi nepřejeme, Eli nad tím mávne rukou, nechce brát zlatý pohár Štěpánce, ačkoli si ho ona nevybojovala, a sama to věděla.

V půli října pak míříme na krátké předzávodní soustředění na pomezí italských a švýcarských Alp na nejvyšší silnici… Passo dello Stelvio. Mrzne, sníh, 2 800 metrů nad mořem. Na ledovci i všude po okolí jen pár nejlepších běžkařů a běžců od Francie přes Norsko po Andoru. A my. Eli dává úchvatné tréninky bez jakýchkoli problémů, samé sprinty do prudkých stoupání trénujeme. Chybí nám Dolomity a výběhy na Marmoladu! 

Vrcholem podzimní sezony pak byl pro naši malou atletku dobře obsazený mezinárodní závod ve švýcarském Locarnu. Mia startovala s dvouletým hendikepem, přesto si vybojovala stříbro! No a Eli? Podle trenéra prodala vše, co se naučila. Takticky a přesto v absolutní rychlosti porazila dívky o rok starší, ty její kategorie i všechny kluky. Lidé tleskali jako pomatení, fandilo se, jak to z domácích závodů neznáme, a hlavně, podél celého okruhu bylo narváno! Závod jí odstartovala olympionička Ajleta Del Ponte, švýcarská sprinterka, se kterou si posléze Eli vyměnuje „názory“ na culíky, které ani jedné nedržel formu :-) A pak… prostě koncert!   

O víkendu jsem musela pracovně do Itálie a tak jsme byli nuceni stornovat Eli start na nádherných horských závodech ve Francii. Co bude dál?  Co víkend máme opět plno a tak až do konce roku. 
Konec hlášení.  

Tudy na video z Locarna a pod a nad ním najdete filmíky z dalších akcí. 

...................................
Jasně, před třemi lety v bouři bouřek se narodil První toho jména, Marmeládový princ :-)