Vlastně neměl vůbec být. Ten kros pod Prahou u Senohrab. Neměli jsme ho v plánu. Dětem se ale chtělo vyrazit za dobrodružstvím, soubojem, za radostí z letu přespolního. Snad i z toho důvodu, že den předem se ve Valmezu konalo MČR v krosu, kde by Eli mohla startovat, ale to jsme do poslední chvilky netušili. 

Prostě, chtělo se závodit. 

Přespolní podzimní běh lyžařů. Taková louka o ničem, pár stanů, bouda, žlutý oblouk a táborák. Na hon daleko blyštivým závodům s mnoha sponzory, kam lákají běžecká jména na prachy za umístění :-)

Přesto nám cosi napovídalo, že…. No, už jak jsme ucítili vůni toho ohně v dáli, nám bylo jasný, že to bude dobrý. Bylo. Parádní atmosféra, vše šlapalo jako hodiny, náročná, kluzká sněhem a blátem, ale i tak velmi rychlá trať. Silná konkurence, pořád se něco dělo, a terén byl stále rozoranější. To nás baví. Tedy, na 99% poslední závod sezony. Poběží všichni. 

První letí Eli. Jakmile nazuje tretry, jako kdyby přepnula do bojového módu. Přestává vnímat. Staví se první na čáru, odprezentuje se už s pohledem upřeným na trať a zapomene si i sundat kulicha. Z videa vidíte odpich. A cíl? Prostě se to povedlo. O parník. 

Jde na řadu Mia. Holky na sněhu ztrácí „půdu pod nohama“, avšak První toho jména snad sníh nevnímala. Patří k nejmladším v poli, vede celou trať, před cílem ji doběhnou tři holčičky…, ale jakmile si jich všimne, ještě zrychlí. Tohle byl boj za 100 bodů! Nádhera. 

Třetí nastupuje MiniMax. Dlužno přiznat, že je to poprvé, co běží celou trať sám! Bez maminky u ruky, jak je u takto malých možné. Konečně :-) A také je vidět, jak ho to baví. Směje se. Je urputný, a když mu taťka potřese rukou a prohodí, že je to borec a bojovník, prostě velkej chlap, dme se ten náš metr vysoký Marmeládový princ samou pýchou. Doběhne asi v půli startovního pole, což je šumafuk, však radost máme z toho, že běžel s dalšími a věděl, co má dělat :-)

Vyhlášení, dekorování, teplo u ohně, bláto za ušima, buchty a čaj s rumem, a ty ceny na bedně! Mimo vánočky a hromady konin… ještě minipřepravka jahod. Paráda. Bude merenda a snídaně. Se nám to závodění po třech letech začíná nějak rentovat :-)

Videa a pár fotek najdete ZDE. 

P.S. Že nechávám pozdravovat diskutérky nad tématem „Milfaitka, co připravuje dceru na olympiádu“ – fakt výživný, co dokážete, holky. Vám závidím, kde na to berete koule a čas :-)