O tom světě nemocném a nebezpečném nemálo píšu v P.O.V., je mi z něj mdlo, špatně a mám z něj strach. Stále větší. Intenzivnější a… zdá se mi hmatatelnějším. Vedl mě k cestě od lidí z města na Šumavu a pak dál, na samotu Novohradský hor, vede mě dennodenně žít… jinak.

Hrozila jsem se, co se děje v Norsku, ačkoli tu zemi miluji. Ale mám ji sakra projetou, vidím, jak a co se s dětmi děje tam a tuším, že to není dobré místo na výchovu jedince plně odpovědného za své činy, jedince nepoškozeného multikulti demagogií, sociálním inženýrstvím a doktrínou nadvlády dětí nad rodiči. Nemám patent na rozum, ale chci, aby z E-lišky vyrostl odvážný, vzdělaný, přemýšlející tvor, který bude ctít určitá pravidla hry, autority a rodiče. Také se hrozím toho, co se stalo a stále děje u Klatov. Klepu se zlostí… nad impulsy a domněnkami, které některé osoby stimulují k činům… děsím se, že ty dvě ženy, co se dnes nestydí, jednou potká moje rodina.

Moje obavy mají hmatatelný základ, protože i my doma, s mužem v čele, lechtáme dcerku, když ji to baví a užíváme si to nahaté klubíčko smíchu a radosti; protože i my se často hladíme navzájem po vlasech, pěkně do trojky, bo nás víc není, protože i my se s ní, nahatí jak zákon káže, koupeme ve vaně a děláme tam pěkný čurbes, včetně mytí si zad navzájem; ach ano, i to se u nás děje. Dokonce saháme malé slečně mezi nohy a ještě dlouho budeme! Ano. Tak. Bo nevím, jak jinak malou „tam“ umýt. A dělá to často muž můj. Je to totiž i jeho role. Nežijeme, ačkoli si to o naší samotě někteří myslí, v temném středověku - přeci, matka mezinárodní kariéristka s marmeládou a tak tatínek meje, přebaluje a když prcka kontroluje, tak i pipinku! Hanba! Spíme, dokonce (fuj), často v jedné posteli a, děs, pijeme kolikrát z jedné láhve. Líbáme se před dcerou, zná naše trable a často se dlouho a nemístně řehtáme… ničemu. Občas pláčeme, jeden i druhý. Jen tak? Blázni! Také oznamuji, všem zainteresovaným, že i u nás se malují divné obrázky. Je tam i to "nebezpečné" prasátko s dlouhým a jedno s krátkým ocáskem, a stojí… na autě. A okolo lítají ryby. A ty i jíme. Syrový, s oblibou. Nevím, co přesně to znamená, ale možná by to měl někdo… vyšetřit?! A žijeme v autě. Putujeme kontinenty jako cirkusáci, jako cikáni, jako travelleři. Dcerce je rok a kousek a projela 45 zemí tří kontinentů a, hrůza, pokračuje v tom! Socializace dostává na prdel. Ale… socializace s kým, do čeho? Ach ano, na prdel, to možná někdy dostane i E-liška, ne, žádné mlácení, pohlavky či facky, ale věřím, bo znám ji i sebe, že na prdku někdy možná jednou nějaká přistane. Je to zlý? Pro koho? Sakra pro koho?!

Vyšetřit! Na pranýř! Pošpinit! Zničit! Jako tuto rodinu! A mnohé další!

Bože chraň. Ale koho před kým? Společnost před mojí rodinou? Nebo moji rodinu před touto společností zahnojenou přizdisráčstvím, zbabělostí, pokrytectvím a nebezpečnými kazateli falešné morálky, kteří se tak třesou na nová udání?!

Vy žijete jinak? Ano? Ne? Tak proč o tom sakra nemluvíte, proč to neštve i vás!?

Mimochodem, dnes jsme na pláži našli hovínko. E-liška dřív, než dospěláci. A tak ho prozkoumala. Nemluví. Zaplať pán bůh, jinak by to někde vykecala a…