Blíží se říjen, po něm přijde okamžik stále obávanější, ačkoli se paradoxně těším, jako malá holka :-) Už jen ten jeden měsíc! A srdce jakoby tušilo to, co mysl se snaží vytěsnit každé ráno, kdy se s pohledem na kalendář probouzím, a každou jednu noc, kdy padám mrtva únavou, přesto dosti ještě při vědomí vnímat tu nebezpečnou cestu, na kterou jsem se vydala. Srdce buší jinak. Druhá kniha. Hůl do ruky mnohým, co jim první nešla pod vousy, ale nenašli odvahu. Druhá kniha, vepsala jsem do ni víc, než kdy kdo o sobě řekl byť nejlepšímu příteli. Nikdy bych netušila, jak dobrovolně po první… nastavím i druhou tvář!

Dala jsem do ní desítky receptů a tím to končí. Není to kuchařka, ani cestopis. Je to popsaný sen, který jsme prožili - přidala jsem stovky fotografií a odpověděla na věci zastřené, na které jsem se sama bála mého druhého já byť jen zeptat. Najdete uvnitř i velká rozhodnutí, která možná někoho zklamou, ale věřte mi, abych mohla žít, musí mnohé z toho, co dnes spojené pupeční šňůrou s Blankou M. skončit.

Jeden listopadový den spatří světlo světa příběh, kterému bych přála, pokud by se ta drzost dala snést, aby do vody nakonec psán nebyl. Dnes, když už rukopis leží u nakladatele a jeden z nejlepších českých knihotvůrců mu dává tvář, kterou snad spolu budeme vyhlížet, a pak nakonec s rukama vlhkýma nervozitou a natěšením hýčkat, mačkat, hladit…, jsem si vzpomněla na Keatse. Na anglického Římana, kterým to vše začalo, a také na karibský hřbitov plný srdíček, kde jsem poslední slova i fotografie Ostrovní expedice zaznamenala. Prosím, ochutnejte:

„V Příběhu opravdové vášně jsem v jedné z kapitol psala o jménech, která opravdu nebyla zapsána do vody. Vzpomínáte na otce bratrů, kteří padli ve válce kousek od jejich domova? Ani jméno a příběh táty těchto mladých kluků nebude zapomenut. Jako zmiňovaný příběh anglického básníka Keatse, co chodil klikatými uličkami starého Říma, jen donekonečna chodil sem a tam, blouznil bolestí a hladověl. A chvilkama psal. Musela jsem se za ním vydat opět do Říma, abych se pokusila lépe pochopit člověka, který sám o sobě tvrdil, že nebude jeho odkazu, že nebude, kdo by ho četl, protože jeho jméno bude zapsané do vody. Jela jsem tady za ním v krátké době již po druhé. Na místa, kde v Římě žil a tvořil, tam ke Španělským schodům. Potřebovala jsem pochopit, proč na mě tolik působí tak smutný odkaz, jak smutný byl konec jeho života dřív, než začnu psát knihu, co právě držíte v ruce. Než začnu i já psát svůj Příběh psaný do vody. Pokud se ptáte, zda se mi to povedlo, zda jsem Keatse pochopila a zda do mých myšlenek vnesl pořádek, či ujasnění, pak vás zklamu. Myslím, že za čas se mu budu muset začít věnovat intenzivněji. Vzhledem k tomu, že pan P. má v Římě své doma a moje druhá dcerka ho tam bude následovat, asi na to najdu v příštích letech času dosti.“ 
strana osmá úvodních kapitol PPDV

Od 1. října bude PPDV v předprodeji na mém webu i FB profilu.