Připíchnutej… v čase předvánočním
Zveřejněno 25.12.2015
Na šumavském Srní máme uprostřed obce kostel. Před ním malý stromek s barevnými světly. Nic nápaditého, natož vkusného, ani tradičního, ale… zlehka navozuje pocit Vánoc. Je to s ním jako s obcí. I ta zlehka navozuje pocit Šumavy, ale až na pár chalup kdesi na okraji, a právě onen kostel… škoda mluvit. Přesto i s málem se musíme poprat :-)
V čase adventním chodila co večer E-liška s Barunkou k tomu stromku. Nosila tam svíčky. Pro pána, co podle tatínka kdysi vytrvale (a do výšky) čůral proti větru, a musí tam (u vchodu do kostelíčku) proto být lehce zkrvavený (oboje fakt jen jako) připíchnutý „na věky“. E-lišce se pána připíchnutého zželelo, a tak přinášela s každým setměním ona světélka. Aby se nebál. Že jednou bude líp. Tatínek oponoval, že líp už bylo, tak s námi nechodil.
Jeden večer dcerka před připíchnutým a propíchnutým jen tak stála, celá zkoprnělá, a zaujatě ho pozorovala. Pak na něj ukázala. Žádné slovo, nic. Nakonec se otočila, vzala Barušku za ruku a vyrazila k domovu. Myslím, že z něj měla respekt.
Krásný Boží hod vánoční všem dobrým lidem.
Komentáře
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit