Dnes jsem poslala polovinu rodiny k lékaři. Na očkování vezl pan P. malou Ronju do Kaplice. Máme tam dětskou lékařku, na kterou nedám dopustit. Vlastně… my se „potkáváme“ jen po telefonu, nebo 2x ročně na preventivní kontrole, zda dcerkám prospívá spartanská výchova a život on the road napříč světem! Úžasná paní, mám ji moc ráda!

Prý, co děláme, že nechodíme k lékaři a do lékáren, že „neležíme“ alespoň kus roku... na paragrafu? Jak to, že holky nebyly nikdy nemocné? Já nevím, mám sice svoji teorii, kterou mi paní doktorka potvrdila, ale přesto, třeba je v tom nějaké tajemství.

Prvně si myslím, že naše holky nejsou nemocné, protože nejsou v uzavřených dětských komunitách. V žádných komunitách. Milují mořský nebo horský vítr, širé louky a hluboké lesy, milují příboj a rosu, co chladí do kolínek, a ona se jim, ta příroda, odvděčila. Jesle, školka, zájmové kroužky… atd., to je nám cizí. A cizí zůstanou jistojistě i první roky školní. Sociální návyky? Schopnost koexistence s mláďaty stejného druhu? Zvládají, buďte v klidu :-) Ale jinak, asi, než jsme zvyklí při pozorování dětské interakce na hřištích podle EU norem.

Pokud k tomu přidám otužování v šumavských potocích či oceánech při expedicích, absolutní minimum sladkostí (u E-li snad jen naše marmošky a tikťak od taťky jedou za čas), tuny ovoce a zeleniny, perfektní maso a sýry, mléko jen čerstvé, mnohdy tepelně neupravované z Vlčích Jam. Taky kvanta ryb a mořských plodů. Škeble, chobotnice, řasy, nebo sivena, tuňáka, prostě… cokoli, co plave, a nemluví to, nebo nehouká. Pokud to vše započítám, rovnice se projasňuje. Žádné prefabrikáty. Taky to nepřeháníme s mytím. Ani náhodou. To kdyby jste se ptali :-) Náhodou.

Důležitou roli má jistě i pravidelnost a klid na jídlo, žádné papání u telky nebo počítače, a kdy se komu chce, napůl v leže, napůl v běže, nic takového. Přesně vymezený čas od / do.

My jsme doma k tomu přesvědčeni, že obří význam v jejich odolnosti má špičkový olivový panenský olej, nejlépe nefiltrovaný, čerstvý (mladý), který dostává Mia kapátkem a E-li na lžíci denně. Neskutečný zdroj vitamínů. V chudých částech Itálie, kde ještě tradice žije, se staletí opakuje, že kašička ze sýra a olivového oleje je po mateřském mléku to nej, co děti mohou pozřít. E-liška se na něj dokonce těší. Používáme nejčastěji ten nejsilnější, fruttato intenso, co v krčku škrábe dospěláky, natož děti. Malá ho miluje. A hned po extra oleji lžička manuka medu. Žádný zázraky.

Vlastně jo, E-liška má přes tři roky, nezná doplňkové vitamíny, pilulky pestré a pestřejší, žádné léky, a nikdy ani kašel, natož nějaká - jakákoli n.e.m.o.c. Až tedy na tu zlomenou ruku v Řecku, ale to se prostě medem předem řešit nedalo :-)

Jestli mám radu pro jiné maminky. Nemohu radit, nechci. My žijeme trochu jinak, pro mnohé nesrozumitelně, někomu se to líbí, jiní kroutí hlavou. Přesto jednotlivé střípky mozaiky zapadají a rozehrávají jeden velký krásný obraz. Spokojené děti. Nemohu radit, jen jsem popsala, jak to u nás chodí a s jakým výsledkem.