Povím ti příběh, který se stal tehdá. A druhý, ten dnešní.

Dobrý den, povídá on obsluze u benzínky, prosím vás, mám problém. Poruchu. Potřebuji servis. Hm, odvětí obsluha, no však, tak jo. A zase něco cvaká do počítače. No a dáte mi, prosím, nějaký kontakt, adresu, kde budou mít otevřeno ještě teď večer, pokračuje on. Obsluha zvedne oči, nechápavě se rozhlédne a ukáže za sebe, no tady přeci, dodá. Jemu spadne kámen ze srdce, konečně záchrana. Príma. A zavoláte mi někoho? Uměj anglicky? Obsluha otevře pusu, po chvilce ji zavře, usměje se, a jo, dodá, cizinec. No, vjezd je z druhé strany. On vyběhne ven, nastartuje své postarší Volvo a vjede druhou stranou do hangáru… kde na dvacet servisních míst, boxů, snad úplně nových. Ale ani jeden mechanik. Projde hangárem zpět k obsluze benzínky a rozhodně, prostě se nenechá odbýt už, požaduje servisáka. Někoho, kdo pomůže. Někoho v montérkách s logem Volvo a s rukama trochu od kolomazi. Někoho, kdo ty brzdový destičky vymění. Tady... na kraji Stockholmu.

Ale však destičky, vysvětluje obsluha, najdete podle typu vozu támhle v regálu. A dále se věnuje počítači. On vezme destičky, vrátí se k pultu a čeká. Obsluha opět mile a trpělivě dodá. Destičky máte, stojí stovku, box kde je víte, ten nestojí nic. Tak hodně štěstí. Cože, valí oči vyděšený řidič?! Jako v transu jde zpět k vozu, koukne do boxu, kde od zvedáku po nejlepší šroubovák, od montérek s tím logem Volva na laclu, přes nejnovější elektrické nářadí po úklidové prostředky, od umyvadla s ručníkem, přes místo k převlečení po knihovničku, kde manuály na všechna Volva v provozu… a nikdo nic nehlídá, vše je nové, krásné a ta dílna dokonce voní! On je zmatený! Kde je sakra dozor. Kde se mám nahlásit. Kde je předávací dokument. Kde je hmotná zodpovědnost k podpisu. Kde jsou manuály k použití hydraulických zvedáků a páprda, co k tomu proškolí? Kde je placení záloh na všechny ty serepetičky, který možná poškodí, či zničí?

On najednou neví co a kudy a proč, ale dá to! Odjíždí spokojený, s opravenou károu, umytý, nadšený a… nikoho v tom Stockholmu neuvěřitelný zážitek jednoho Čecha nezajímal :-) Jak to?!

Dnes u majitele domečků, z nichž si jeden pronajímám. A klíče, ptám se? Jaké, odvětí majitel? No říkal jste, že támhleta chatka je naše na přespání, tak od ní. A proč potřebujete klíče, diví se majitel, který se o několik podobných chatek v lese u jezera stará. Abych si přeci odemkla, trdlo ušatý, chtěla bych dodat, však on mě zaskočí (opět) a doplní: chata je odemknutá, klíče nemáme a vy je nepotřebujete, je vybavená, vše tam funguje, ať se vám tu líbí a až budete odjíždět, zamávejte… Je to pouhý den cesty z Čech. Nejsme poprvé ve Švédsku. Pořád to ale zaráží. Tenkrát i dnes. I proto sem tak rádi jezdíme.

Proč to tak nejde u nás? Neptejte se mne. Ptejme se všichni sebe!