Po velmi úspěšném startu do nového roku na halovém mítinku na Strahově, kde Eli vyhrála všechny tři disciplíny (psala jsem o něm minule), zamířil tým do Brna, opět do haly. No, vlastně do podzemního tunelu, kde se konal zajímavý trojboj a hlavně… Mii první. Ano, za pár dní oslaví „První toho jména“ šesté narozky a je nutné si tunel taky vyzkoušet, povídala.  

Jen byla pak trochu víc zklamaná, že se nebude startovat z bloků a nemůže použít nové tretry od Ježíška, ty se zlatými hřeby. Prý by přinesly štěstí a zlatou placku. Co budu chodit okolo horké kaše, zlatou si domů Mia vezla hned třikrát i bez těch treter! 

S přehledem vyhrála jak krátký sprint na šedesát, tak delší dvoustovku (v té chce vyhrát olympiádu) a nádherně letěla i ve skoku do dálky. I v něm TO bylo v Brně poprvé… závodně. 

Eli přijela s tím, že se úspěch čeká, že není co testovat, ale s přehledem vyhrát. A ejhle. Něco se zadrhlo. Vyhrává nádherným skokem dálku, ani na 400 metrové trati nikoho nenechá na pochybách, proč přijela, hodně lidí ji fandí, ale jsou slyšet i hlasy remcalů, proč musel „pražský tým“ přijet vyžírat medaile do Brna :-) a podobně… a to i od místních trenérů. Kdyby věděli, kolik stovek kilometrů jsme opravdu museli zdolat za touhou si zazávodit, asi by to nikdy nepochopili - jakýpak pražský :-) Na druhou stranu nutno přiznat, a s radostí, že organizátor byl skvělý, milý a dal si super práci s pěkným závodem. 

Ačkoli by měla být na startu šedesátky Eli řazena podle nejlepšího času, který má registrovaný z jiného závodu, tedy řazena k podobně rychlým soupeřům, stane se opak a běží téměř sama proti sobě, proti času. A nedá do toho vše. Není s kým bojovat, pak přizná. To se ještě musíme naučit… Já vím, že popisuju detaily, pro které sem jistě nechodíte, ale protože sem na druhou stanu nakukuje mnoho lidí z atletiky, tak to musím trochu… propojit :-) Eli má třetí nejrychlejší čas v rozběhu, znamená to, že jde do B finále o bronz. V běhu jsou vždy jen dvě dívky. Konečně se rozeběhne podle toho, co umí, a razantně si vylepší čas. Vyhraje, ale jen třetí místo. Už je jedno, že právě zaběhla rychlejší čas, než obě dívky v A finále. Veze si domu smutný bronz za nejrychlejší čas mítinku :-) Paradoxy, kterými se roste. 

Holky vyhrávají i první závod zimního seriálu Winter Run v Hradci, MiniMax též běží, finišuje kdesi uprostřed startovního pole jako jeden z nejmladších v kategorii. Je to náš oblíbený seriál, ale pro E-lišky letošní zaměření na Ski Tour, běžkařský seriál ve stejných termínech, zvládneme jen pár startů.

A protože máme rádi klasické české přespoláky, vyrazíme všichni k Táboru do jedné vesničky, kam ale nakonec přijelo neuvěřitelné množství závodníků a pěkně rychlých. Milenium run. Max pátý, Mia o parník vyhrává, bláto má i ve vlasech, jak divoká byla trať, a Eli je snad ještě špinavější. Černá. To ke krosu patří, to nevadí, to se počítá :-) Největší reprezentantka našeho týmu vítězí v pěkném náskoku a v pohodě. I vyhlášení vítězů je super, jen to krásný růžový sele bylo jen pro nejrychlejší dospěláky :-) Neva, však dětem přišla hromada dalších cen, čekalo nás dobré občerstvení a dostalo se i na setkání s běžeckými kamarády.   

Nesmím zapomenout na minulý víkend, Eli zamířila na Cínovec na první závod seriálu Ski Tour. Loni pro covid nebyl, předloni byla celkově v seriálu třetí. Bomba. Běžky miluje, je to její první závodní sport a s nadšením stále reprezentuje Sci Nordico Marmolada, dolomitský závodní tým, kde před lety začínala. A ostudu své trenérce Nadie jistě neudělala! Na kilometrové trati v ukrutném vichru, v kategorii s děvčaty o rok staršími, si dojede pro úžasnou bronzovou placku! A to měla za sebou divokou ledovou noc v obytné dodávce pár metrů od místa startu, ačkoli to už vypadalo, že z Dubí na Cínovec ani pro hromady sněhu nevyjedou. Vítr dvanáct hodin rval, co urvat šlo a do rána bylo vše zafoukáno sněhem - start se pak kvůli pokračující sněhové vichřici dvakrát o několik hodin odkládal. Krušné Hory v plné parádě.

A já vás zvu k malému videoreportu: 
Milenium ZDE  
Winter Run ZDE  
Tunel v Brně ZDE
Ski Tour ZDE