První trénink v Severním království, v Jezerním kraji
Zveřejněno 10.3.2020
Cestou na sever mi na mobilu blikala jedna zpráva za druhou, tedy mému road managerovi, jak říká Lucka Bílá tomu svému :-), já mobil ani nemám. Všechny byly o C19, o vašem strachu z naší cesty, občas napsal Michal, zda karavan ještě jede, a to samé bylo v mejlech. Mezi nimi i jeden od šéftrenéra prcků Dukly, že tréninky mají stopku.
Je to zvláštní, pozorovat dění okolo toho viru z cest, kde statisíce lidí vidím v busech, na letištích, v metru i na ulicích, v restauracích i nákupních centrech a nebýt jednoho na trajektu, co roušku měl, musela bych napsat, že všichni „úplně nahoře bez“. Snad ještě ten pán, co utíkal z Francie do Anglie trajektem se skříní hozenou na střeše auta „jen tak“, byl podezřelej :-) No i toho máte ve fotogalerii!
Tady v Keswicku, kde právě spíme, je úplně plno, obchody, kavárny (dnes to byla k obědu kombinace horké čokolády a palačinek s cumbrijskou klobásou a marmeládou cibulovou), kemp je plný a nikdo před námi neutíká, když Mia Ronja pčíká. Víte, že už tu naplno kvetou narcisky, sněženky, krokusy, do poupat jdou rododendrony a magnolie, ale na vrcholcích leží sníh a je milimetr nad nulou.
Jsem v tomto zeleném a mokrém severním kraji už šestým rokem, Keswick a hory okolo jsem si zamilovala, taky řezníka ve městě, procházku okolo jezera Derwentwater, obchůdek s kravinkama, kde je všechno oovečkovaný (najdete ve fotkách), zbožňuju ty lidi, co tě pokaždý pozdraví, a také místní trh… a prostě jo! Je mi fuk, že vlastně kdykoli tu jsme, tak cedí jako z konve :-)
Tento rok jsme na kopci nad městem, úžasný kemp, protože ten náš dole u jezera je zaplavený. Cedí už dlouho a dost. V noci to okolo polámalo stromy, ale nás čert nevyděsí, spíme jako hozený do vody!
Odpo Eli absolvovala první trénink z několika, které ji tady čekají, mezinárodní závody v krosu okolo hradu Dacre zrušili, takže máme volný program. Pro Eli to tedy dnes znamenalo 20 stometrových rovinek v ostrém tempu a do kopce! A s nadšením :-)
Mimochodem, ten obytňák, co se u něj předvádí na fotce můj chlap, ten by se sice tomu našemu expedičnímu vešel do garáže, ale je hodně cool, takže… jedéééém a nos neofrňujéééém!
Jo a zítra máme výpravu ke Zdi, cestou potkáme Aryu, dceru krále Severu a nad námi bude (jako dnes v noci) kroužit Daenerys, První toho jména, Za bouře zrozená... na hřbetu svého draka jménem Rhaegal!
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Tak jo...beru Pavla za slovo..:)...a Eli zítra jim to ukaž těm severskejm větrnejm skřítkům !!!...odpoledne si dám nohy na horu s budu si vychutnávat tu zprávnou únavu po drsným tréninku..:)
Jak píšeš, tak se stane :-) Pozdravy dolů a držte se!
Při pohledu na fotky...slza ukápla ,to díky vzpomínce hluboko uložemé.Jako by to bylo včera...to skálopevné rozhodnutí,že :"poběžím dvoudenní ultra podél Hadriánova valu".. :(.Bohužel tělo jasně řeklo dost!No a tak jen vzpomínky zůstali na tu děsnou dřinu při tréninku.Blaní ..užívejte tý krásy drsného ale spravedlivého severu.Věřím,že Eli to tam za mě dá...
Muž Ti vzkazuje, že jemu sice řeklo tělo taky dost, ale že na něj s.r. a že Tě zve na ten ultra Hadriánovskej pospolu!
Víš, my to tu prostě zbožňujeme, po valu jsme šli tam a zase zpátky, četli si o tom kusu dějin a... představovali si :-) Eli dá zítřejší trénink za Tebe! Až Ti budou odpo cukat lejtka, bude to TO!