Ne, skleniček, ne…, už máme navařeno podstatně více; fakt ne, ani prachy jsem nepočítala :-); a kilometrů půl milionu nemají naše auta ani součtem :-) PŮL MILIONU je… no prostě, půl milionu vás bylo na našem webu!

Jo, je to naprosto fascinující událost a absolutně nepochopitelné číslo! Na webu o marmeládách a životě jedné malé holky z lesa, na webu tak prostém a neobyčejně obyčejném, že… se mi to prostě nechce ani věřit!

500 000 návštěvníků, singl IP adres.

Měla bych poděkovat nějak výrazněji, protože vám pořád, každou chvilku děkuju tak… běžně, standardně - měla bych, ale nevím pořádně jak :-( Vím, že vám asi o to poděkování ani moc nejde, a že raději zase nějaký… ten článek :-) Přesto, v dnešním světě, kde informace vydaná má hodnotu několika minut a je „přehrána“ jinou, atraktivnější, děsivější, nahatější či jen… prostou další zprávou, je chození na můj web lehce archaickým počinem, hodným smeknutí. Za výdrž. Za zájem. Za podporu. Za odvahu. Za potřebu vědět, co nového v království marmelád a kolkolem.

Přišlo vás sem na půl milionu a já žasnu.

Jo, a to poděkování? Je to Přiznání. Že popularita bolí. Ano, moc ráda dám autogram, posílám fotky žadatelům, fotíme se společně s fanoušky, dávám rozhovory a natáčím to či tamto (příští týden jeden krásný pořad, o kterém ještě napíšu), předávám ceny, dostávám ocenění, zdraví mě úplně cizí lidé… všude :-), na besedách je napráskáno do posledního místečka a od září spouštíme kampaň na billboardech! Jo, mohlo by se zdát, že je to super, že po tom toužím a že pro to dělám první poslední. Mohlo. Nedávno se mě jedna novinářka ptala, zda jsem v tom šťastná. Nedostala odpověď. Ale vy víte, že bych to vše nejraději vyměnila za chaloupku na samotě, bez adresy a telefonů, kde bych moje malé holky učila žít život… za slovy, která říkají, co je správné a co ne… Už jsem tím směrem ale vykročila.

Abych nezapomněla, přivezla jsem si z Provence úžasné fíky, voněly napříč autem ještě týden poté, voněla jimi kuchyně i ruce Barušky, která mi je pomáhala krájet. Pak tak koukáme do Mauviel marmeládové mísy a říkáme si, co k nim (to je u nás standardní postup)... :-) A Pecka, která stojí vedle nás na stole a pořád si přeje míchat, najednou ukáže na bedýnku s meruňkama a řekne…: to! Tak jsem přidala k fíkům meruňky podle přání E-lišky a je z toho jedna z nejparádnějších našich marmošek. Do prodeje jde poslední prázdninový víkend! A já se na ní tuze těším, protože je to první marmeládička mojí marmeládové princezny :-)

Dnes ráno jsem vyrazila k vodě. Nahoru za Srní, vzala sebou E-lišku a práci. Navazování etiket na tak úžasném místě a při krásném počasí nám šlo skorem samo!

Tak ještě jednou, děkuju moc... a pokračujte stejným směrem i rychlostí :-) Milion je za dveřmi!