Kdosi mi poslal odkaz na článek o Půlnoční bouři. Asi v reakci na naše občasné oslovování Mii Ronji… Za bouře zrozená :-) Nebo to byla provokace? Nevím. Ale po přečtení textu vím něco jiného, že pokud autory pohoršuje to, co popsali, jak žila ona šumavská rodina, pak jsou autoři přesně těmi, kteří by k dětem přístup mít ani neměli! 

Jistě, je to líbivé a zajišťuje to čtenost, napsat, že jakmile dívka mohla, utekla od rodiny, protože se tam žilo „šíleně“. Že to nejsou slova oné dívky, ale novináře, že si Půlnoční bouře nikdy nestěžovala tímto způsobem, nikdy se z volné domácnosti utéct nepokusila, toho už se musí čtenář dopátrat jinde!

Patnáctiletá slečna jen… chtěla žít v bytě v paneláku a mít okolo sebe vrstevníky, rodinu nikterak nešpinila a stýká se s ní. Která patnáctka se nebouří a neboří? Která patnáctka nekontruje a nestaví se na zadní? 

My můžeme všichni ukazovat cestu. My rodiče. Můj muž říká bubnovat. Vychovávat a ukazovat, kudy a jak je to správné, občas ale naše ratolesti zvolí cestu jinou. Některé děcko na stálo, jiné na zkoušku. Můžeme jít příkladem, vysvětlováním, dávat vzory a učit…, ale nemůžeme nutit, držet pod zámkem. Eliška Gaja neutekla z pod okovů, ale odešla žít vlastní život na prahu dospělosti. 

Nikterak tu nechci hájit alternativní magory, co neočkují děti, co jim nevystavují doklady a mají pocit, že mohou cokoli, ale pojďme se podívat na „útrapy“, kterými rodiče podle médií a sociálních pracovníků snad téměř mučili vlastní děti. 

Avšak předem si připomeňme fakt, že na udání klatovské úřady Půlnoční bouři mamince sebraly, ukradly, aby ji poté s ostudou vracely, protože… soud neshledal nic, co by se dělo špatně. Podotýkám, že rodiče mezitím zařídili dcerce potřebné doklady, a že mají dětí více a trable s nimi žádné.   

Novináři mezi „zdrcující“ zprávy z rodiny Půlnoční bouře zařadili, a já v závorce komentuji: 

-    Žádný internet, televize, ba ani hračky 
(jako u nás doma, to je jedno z největších plus jejich i našeho života, TV je ryze destruktivní zdroj a jejím nadměrným sledováním blbne kompletní populace, mrkněme do Ameriky :-)) 
-    Domácí porod 
(to jediné neberu, spolu s neočkováním to považuji za čistý hazard, a to jsem rodila na dálnici, v plesnivé nemocnici v cizině nebo za uragánu na konci světa, ale vždy tam někde byl, nebo dojel lékař) 
-    Prostředí rozhodně nebylo takové, v jakém vyrůstají dnešní děti 
(budu upřímná, a jistě to bude někomu vadit, ale když chce například vzít Baruška děti na návštěvu ke kamarádkám do jejich rodin, do toho „běžného prostředí“, nejsem z toho nadšená, musím se pak dlouho snažit děti srovnat, dovysvětlit a…) 
-    Vstávali s rozbřeskem 
(ale to my taky :-), však je to nádherné! Já bych honila k odpovědnosti rodiče, kteří naopak tahají děti z postýlek v půl šestý jen proto, aby je za chvilku odevzdali v jeslích a za tmy zase vyzvedli)  
-    Ráno cvičili 
(stát platí miliony do programů, aby rozhýbal líné a tlusté děti, máme k tomu instituce a návody, ale když to fakt někdo dělá, tak je špatný? Príma, my jsme také špatní, bo naše děti do zpocení cvičí denně)
-    Jedí ráno ovoce k snídani, nebo kaše 
(a co by se mělo jíst? Snídaně u Mekáče, párek nebo nic?! Ano, to nic jí totiž většina dětí! Bez snídaně do 30 minut po probuzení se zakládá na pořádný zlo!)
-    Po snídani, bože chraň, museli všichni vypít půl litru vody ze studánky
(tohle budu muset zavést, je to nádherný zvyk, má to něco do sebe a po zdravotní stránce… naprosto ideální) 
-    Přes den doma a na zahradě pracovali a učili se
(i tady vidím průsečík, u nás doma je to stejné, do puntíku, pak tedy… žalujte mě, chtějte moje děti převychovávat k vašemu pokroucenému obrazu…) 
-    Jedlo se z vlastní zahrádky, třeba lebedové karboše    
(no, já je měla v luxusní restauraci v Římě před dvěma dny, a platila za ně balík, a přitom: obalený a osmažený křoví, koneckonců veganství vládne světu :-))  
-    Pak odpočinek a zase práce doma
(dětská práce je levná a prosta daňové zátěže, tleskám :-) opět, navíc učí správným návykům a vytváří přidanou hodnotu) 
-    Společná večeře 
(na té stojí rodinné štěstí a budoucnost rodiny, stejně jako na včelách leží budoucnost světa) 
-    Taťka pak hrál na kytaru, nebo se ještě v létě pracovalo 
(tak tady to máme upgradovaný, na klavír musí hrát opět děti)
-    Žádná televize, jen na návštěvách 
(ani tam by nemusela být, čím méně televizní demagogie, tím méně ovcí a více přečtených knih)
-    Telefon až v patnácti 
(super, já ho nemám dodnes)
-    Každou zimu u moře, třeba ve Španělsku
(no ty brďo, co by za to dala větší část populace)
-    Doma měli dvě sauny a do nich museli
(odsoudit půlku Švédska a všechny Finy, a sebrat jim děti, které jsou nuceny k téhle tortuře)
-    Koupali se nazí v potoce
(jako kdybych to slyšela u nás v Malga Ciapela, když lidé opovržlivě koukali na naše děti nahaté v květnu v potoku, když kroutili hlavami ti, co i do sauny jdou v plavkách, bože)
-    Dodržovali tradice
(a to samozřejmě vadí všem „moderním“ pisálkům, tradice je třeba zničit, ne připomínat… pak budeme lépe ovladatelní!) 
-    Hrála si s ovečkou z ovčí vlny, udělala ji maminka, nejvíce si prý hrála v lese, stavěla domečky pro skřítky, měla šišky, žaludy a kaštany, a tuze si vyhrála s napohled obyčejnou větvičkou z lesa
(tady bych to asi uzavřela slovy, že měla nádherné dětství, které ji může 99% populace školkové a školní závidět, pro moji rodinu je přesně tohle „hraní si“ tím největším darem, tou největší hodnotou našeho způsobu žití)

V patnácti Eliška Půlnoční bouře od rodiny sama odešla a dnes žije v dětském domově v Kašperských Horách. Jistě je životem s rodinou natolik rozhozená, zdrcená a poškozená (sic!), že si svůj blog pojmenovala Půlnoční bouře a jméno to si nechala dokonce vytetovat! Hanba novinářům a všem, kdož odsuzují bez poznání podstaty, a těm, kteří zneužívají děti k prosazování úpadkových teorií! To je můj dovětek. 

Pokud odsuzujete a pranýřujete rodiče Půlnoční bouře, pak prosím, jsme tady i my. Na 95%, mimo porody výše uvedené a veganství, vidíme svět stejně… A ještě drobnost, ať se klidně dítě jmenuje Půlnoční bouře, Vánek, Perla nebo První jitro, jsou věci důležitější, který by měl Systém řešit… Podívejte se, jak děti pojmenovali Angelina Jolie a Brad Pitt, nebo slavný televizní kuchař Jamie Oliver s jeho dětmi: Sedmikráska Bubu Pamela, Maková Medová Růženka, Okvětní lístek duhy a Kámoš Méďa Maurice, jsou snad oni vyvrheli společnosti, novináři a Systém ostrakizovaní…?

Milá Půlnoční bouře, na fotce v textu, přeju Ti do života jen to nej a ať dáváš vlastním dětem stejně lásky, jako cítili, dávali a cítí ti, co za Tvoji svobodu jména i života bojovali!