Ano, právě dnes. Vím, že jsou Vánoce. Alespoň budu více slyšet! Chci mluvit nahlas. Nebude to příjemný čtení. Ano, dnes. Na Vánoce. Žádný ohraný Merry Christmas nebo lapidární… Šťastné a veselé a hlavně to zdraví :-( Chci mluvit nahlas o rodině a dětech. Mojí rodině? Už jsem si jistá, ne, o mojí to rozhodně nebude. 

„V dnešních rodinách chybí očekávání trvalosti vztahu, odsouvá se rodičovství… a výchova - tedy přímé působení rodičů na dítě, je nahrazována institucemi a dalšími socializačními vlivy. Chybí soudržnost rodiny v důsledku omezování bezprostředních kontaktů mezi partnery i mezi dětmi a rodiči, dochází k trávení méně času společně…“ To napsal profesor Výrost před dvaceti lety. Sakra, už tenkrát to stálo za velký kulový! 

Co k textu dodat dnes? Má nějaký „logický“ upgrade? Vyvinula se situace a případně kam? Vzali jsme si ponaučení z „krizového vývoje“? Rozhlédněme se! Bohužel, píšu o tom až moc často… 

Ano, právě dnes na Vánoce 2019 dlužno dodat, že rodina, tradiční rodina, na které tisíce let stojí celá společnost, existence světa, jak ho známe - a bez ní by 100% neexistoval, dostává na prdel. Ano, právě dnes na Štědrý den si neodpustím slovník ožraly Rába ze Srní. Mám totiž silný pocit, že jinak to bude všem fuk. 

Uběhlo dvacet let a situace je tragicky horší! 

Co s tím otravuje štyryadvacátýho, co zas má, musí pořád být tak negativistická? To si říkáte? Fakt vám to stojí jen za ušklíbnutí se? 

Ne, nechci být „už přes čáru“, jako malá Greta :-), přesto si neodpustím…

Jiný český profesor, a autor poučných i „smutných“ publikací na téma děti-sport-rodiče, píše: „Rodič se stává spíše garantem dítěte, který přepravuje dítě z jedné vzdělávací organizace do druhé, materiálně ho zajišťuje, ale kvůli své vlastní pracovní kariéře s ním tráví méně času. Snižuje se jeho účast na vzdělávání dítěte a očekává více ze strany vzdělávacích institucí. Více ho zajímá prospěch předpovídající vyšší úspěch při vyšších stupních vzdělání a následné uplatnění na trhu práce. Méně je už zajímají vlastní tužby, přání, názory a obavy dítěte“. A dodává:  Dnes pro mnohé není důležité, čeho člověk dosáhl a co dokázal, ale co vlastní a co má.

Někdy mi děvčata (asi i matky), o kterých mluví citovaní profesoři z Masarykovky, drsně vyčítají (hlavně veřejně a anonymně), že v první i druhé knížce je málo receptů :-), ale moc keců o stavu společnosti. A třetí je prý už jen o tom stavu :-) Ale já jsem nadšená, že se díky marmeládám mezi čtenářky dostal i tento pohled na rodinu, moderní společností utlačovaný a zavíraný do skříně! Bo jinak by se to k těm zakrytým uším i očím snad nikdy nedostalo. Že si z toho nic nevezmou? Že se budou také jenom ušklíbat? Možná máte pravdu, ale zkusím to. Jsem dostatečně tvrdohlavá. 

Pro dnes dám však pokoj. Jsou svátky :-) Štědrý den. Všechny tři stromky máme nazdobené, muž včera uvařil luxusní rybí polévku, jakou umí jen on (potřeboval k tomu 3 hlavy, 2 ocasy, přes půl kila mlíčí a jiker a hromadu zeleniny - díky Michale za dovoz), já si švihla asi pět kilo salátu (nechce někdo?), kapr se klepe v ledničce a šampus se chladí. Rohlíčky, hnízda i vánočka. S Eli pilujeme koledy na klavíru. Budeme mít rodinný koncert. Nic nechybí. Dárky nechybí nikdy. A kdyby někomu něco chybělo, máme pro něj jedno místo prostřené navíc. Vlastně umíme prostřít těch míst i více.  

Přeju vám všem, blízkým i těm z daleka, kamarádům i tamtěm, co sem chodí pouze ze zvědavosti a…, přeju každému jednomu jen jeden dárek, a rovnou ten největší: čas na rodinu. 

Právě teď, až to dočtete, jděte s babičkou válet sudy do sněhu, s dětmi lít olovo k nahlédnutí do budoucnosti, nebo klidně na kulky proti upírům, obejměte ségru, co se s ní normálně nemusíte, utíkejte s rodiči na Půlnoční, i když se kostelu vyhýbáte jako čert kříži, a držte se u toho všeho pevně za ruce! Nemáte po ruce ruku, kterou pevně stisknout? A moc byste si to přáli? Vedle místa u stolu a porce salátu nabízím hned pět párů…  Tu ruku držte pevně a pomodlete se s námi, jako naše děti E-liška Anna, Mia Ronja a Max Teo se modlí denně před večeří…

Andělíčku, můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci
od škody a od zlé moci.
Duši, tělo opatruj,
andělíčku strážce můj.
Vaše Blanka
…

A abych dala ještě větší důraz na výše psané, aby četli i ti, kteří jinak ne…, aby tento text byl i sdílený a šířený - a to fakt chci -  tak od sprostého slova v úvodu sklouznu k TÉ FOTCE. Žádná navoněná novoročenka, kde rodinka s tymolínovým úsměvem v nažehlených košilích a v přiblblé americké čapce santa čehosi u umělého stromku! Já sklouznu níž, k nahaté fotce :-) Primitivní marketing, působení na nejnižší pudy anebo „Madona s děťátkem v Bermudském trojúhelníku“, tak fotku pojmenoval fotograf. Je do ní zamilovaný. Do ní! Do ní i do ní.