Rok
Zveřejněno 18.4.2018
Před pěti lety jsem moc netušila, co to ta Itálie je, neuměla napsat ani zamilovanej dopis, a věděla, fakt, že jo, že děti mít nikdy nebudu, natož pořádnýho chlapa. Kdyby mi někdo tehdá řekl, že budu dávat desítky rozhovorů ve třech jazycích, že mi budou tisíce lidí psát, jak se mnou prožívají moje šílenství, že za pět let budu mít v počítači kostru čtvrté knihy, že se budu probouzet vedle chlapa, kterýmu dávám to, o čem se snad nikdy nikomu ani nesnilo, a s nadšením :-), že za pět let budu mít pod srdcem pecku třetího prcka a… policajt mi přiveze - ano, právě dnes - naše nové občanské průkazy s nadpisem Repubblica Italiana, zeptala bych se ho, co za matroš hulil :-)
Dnes je to vše realita, kus nejkrásnější části Alp, Dolomit, nese jméno mojí rodiny a já s údivem sleduju, jak ačkoli mi tento měsíc vychází asi čtvrtý rozhovor, a opět mířím do televizního studia, nedělám v Čechách nic, k čemu bych to vše využila. Nenajdete na světě druhého takového „podnikatele“, natož vcelku oceňovaného, kterému sviští marketing v zemi, kde nic nevyrábí, neprodává, prostě nemá jak TO převést do podoby: inkaso / zisk. Vždyť já tam doma přestala prodávat už i tu marmeládu… vždyť já tam nahoře už ani "doma" pořádně neříkám.
Dnes je to rok, co jsem se přestěhovala s celou rodinkou do Itálie. Díky všem, kteří náš krok pochopili, každému jednomu, kdo nás podpořil.
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit