Slunečná kavárna, RIP
Zveřejněno 16.5.2019
Dílo dokončeno. Tam, kde se začala moje cesta za světovými úspěchy, za mediální viditelností, kde se začala moje samostatná cesta za plněním si snů, tam, kde mě našel pan P. a kde se i z Barušky stala paní cukrářka a marmeládovnice, tak tam už není Slunečná kavárna. Už tam není naše doma, jméno na schránce, už tam prostě nebudeme sbírat maliny za terasou a naše indiánky si tam už nepřivoní k levandulovým keříkům.
Prodáno.
Co bude v místě dál, nevím. Žádný zájemce neměl touhu vyrábět, cukrářská řehole ho netáhla, po nocích tam jistojistě už nebudou z okna vonět právě pečené dortové korpusy nebo větrníky… Asi v čísle popisném 8 na Srní bude nějaký podnik pokračovat, ale neumím vám k němu povědět nic, bo ani kupující a dnešní majitel objektu o žádné informace a rady nestál :-)
Vím už ale, že to nebude TO místo, kam chci do Čech vrátit prodej našich marmelád a dalších produktů, takové místo stále hledáme.
Vlastně bych měla, logicky, zrušit tuto sekci na mém webu – cukrářka – Slunečná kavárna. Vlastně ano, ale neudělám to, protože „čert ví“ a „nikdy neříkej nikdy“.
Vám všem díky, všem, co jste tam chodili, protože vy jste mi dali růst, sílu a potřebu být stále lepší a lepší. Nebylo to jistě náhodou, že si dveře do kavárny podávali novináři z půlky Evropy, slavné osobnosti i maminky s prckama, co si Šumavu bez měchurek od Blanky neumí představit. Vzpomínáte na ty fronty? Na tu vůni kávy? Na ochutnávky námi dovážených delikates? Vzpomínáte na trh s pomeranči, co vám je muž vezl ze Sicílie, nebo na jednodenní restauraci i světový rekord s největší marmeládou? A na ty oslavy :-) narozek, výročí a slety marmeládových čarodějek? Vzpomínáte, jak ze Srní vyjel londýnský doubledecker na tour po českých městech? Byli jste skvělí, dali jste život nádhernému klubu gurmánského klenotu Šumavy! Všem vám díky a poklonu!
Moc mne to mrzí, ale to vše je minulost. Ale tak krásná a silná, že by bez ní nebylo dnešní mojí přítomnosti.
Ahoj, kamarádi ze Šumavy.
Vaše Blanka a celá moje parta malých i velkých!
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Jedeme na Šumavu v červenci. Po dvou letech. Z druhé strany, od Ostravy. A v Srní budeme vzpomínat s bude nás fakt mrzet, že si místo oběda zákusek, mošt a kafe nedáme, s vámi se nepozdravíme. Ani marmošku si nekoupíme. To je ale škoda! Byla to naše velmi oblíbená zastávka pokaždé, co jsme na Šumavě byli. Tričko, Rubikovu kostku i podložku pod myš, které dostal od pana P. náš prostořeký Tom, máme stále doma na památku.
Pozdravujte "prostořekého" od vousatého :-)
A snad jednou na Šumavě či jinde... se potkáme nad dobrým kafem a nejenom :-)
Doufám, že joooooo! :-D
Milá Blanko,
vše někdy končí a něco dál pokračuje. Vím, k tomu místu Vás to táhne a vzpomínky jsou stále krásné, však jste to na začátku nádherně popsala.
Já Vám chci všem tam v horách Dolomit poděkovat za krásné přijetí při našem průjezdu, trošku se omluvit za komplikace, což jsme trošku podcenili. Máte tam úžasné místo a to, to je to pokračováni, to je to Vaše nové místo, místo pro celou rodinu a i nové přátele. Držím Vám moc palce a přeji jen příjemné zákazníky a zase se někdy rád zastavím, snad na delší čas.
Děkuji a všem velké pozdravy. Zdeněk
¨Moc milé, ale krátké setkání, děkuju za dárečky pro prcky a... sakra, zapomněla jsem se vyfotit s tou Vaší čtyřkolovou nádherou... jak jí ženu na dvojku zatáčkama na Fedaiu :-) ste nějak rychle ujeli :-)
Krásný den a jednou zasejc u nás!
Byli jste po dlouhé cestě, tak jsme nechtěli zdržovat. Ani knížku jsem si nestačil dát podepsat. Příště..., a těším se. Zdeněk
Beru Vás za slovo :-)
Děkuju a krásné jaro... u nás trochu sněží :-)
Oprava: samozřejmě Slunečná kavárna. Pardon za chybku.
:-) co já jich co text nadělám :-)
Milá Blani a všichni vaši blízcí, Sluneční kavárna je minulostí, ale kdykoli se na Srní vyskytnu stejně se před kavárnou zastavím a zavzpomínám na všechny ty dobroty co jsem si pořídila a to milé prostředí zpestřené VÝBORNÝM KAFÍČKEM. A těm co tam budou se mnou všechno povyprávím,kdyby vás náhodou neznali, to však vylučuji,protože všem jsem o vás vyprávěla a dala přečíst Vaše knížky. Přeji Vám jen to dobré, jste všichni hrozně skvělí.
Děkuju moc... a moc! Nevím, jestli se těším, jak jednou přes Srní pojedu a u kavárny zastavím... jestli na to budu mít sílu...
Však uvidíme jednou obě, co a jak. Zatím moc pozdravů ze studených Dolomit!