Strážní andělé
Zveřejněno 7.6.2019
Když spíme, bdí. Dvacet čtyři hodin denně, každý den v roce jsou na telefonu. A tam, kde telefony mohou zlobit, jako třebas u nás pod Marmoladou, chodí s vysílačkou i na toaletu. Běžný občan tu má povinnost oznámit nehodu, úraz či člověka v nouzi, nic víc. Nemusí pomáhat, zachraňovat. Oni mají povinnost pomoci. Pokud se jí nezhostí na 100%, je to trestný čin. Přijali to o své vlastní vůli.
Mají výcvik, uniformy, kurzy, sanitky, mají odvahu a jakýsi vyšší smysl pro pomoc druhému…, a mají také vše další, co jim zachraňovat pomáhá. Když je zavolají, když zazvoní poplach, ať již se nachází v jakékoli situaci, musí jít. Nesmí odmítnout.
Když jíme, hrajeme si s dětmi, pracujeme, milujeme se nebo jen tak postáváme na baru se sklenkou dobrého vína, oni čekají. Připraveni. Čekají na signál, že mají jít riskovat zdraví a životy pro druhé. Často je námi zachraňovanými atakována jejich trpělivost či trestní odpovědnost, aniž by cokoli udělali špatně, či vůbec. To vše ve volném čase tohoto zvláštního typu lidí. Především pak zde v horách, za místních velmi náročných povětrnostních podmínek a v terénu, který není jejich práci přímo nakloněn, ale úrazům na lyžích, s motorovkama nebo při lezení… je příznivý až příliš. Jsou v provozu nestále. Já si to už vyzkoušela, jaké to je, potřebovat jejich pomoc!
Mají mnohdy svoji vlastní náročnou práci, studují nebo podnikají. Mají rodiny, sny a plány, pak přijdou domů a čekají. Co noc, co víkend, co svátek, co vánoce nebo… třebas i když nemají zrovna „dobrý den“. Čekají, aby mohli…
Jsou tam někde v dálce. Třebas unavení, ale pořád připraveni. Jsou jako, ale ano, je to tak, jsou jako strážní andělé! Kdepak, nepřeháním a není to levné klišé! Oni, dobrovolní záchranáři, stejně tak, jako ti andělé, slouží a pomáhají lidem zadarmo. Ne z povinnosti, ne za něco, ale protože věří… Protože chtějí, protože pomáhat je jim vrozené. Věřím, že stejně to tu mají dobrovolní hasiči a horská služba. Je to až neuvěřitelné, že snad z každé rodiny v okolí je alespoň jeden aktivní dobrovolník.
Když mi volali helikoptéru, aby mne při začínajících povodních a souběžně též začínajícím porodu dostala do nemocnice, už nemohla vzlétnout. Přijeli ale oni. Pak další. Věděla jsem, že se mohu spolehnout! Porodila jsem v jejich sanitce kdesi na silnici, tady u nás v horách. V klidu. Muž stál za dveřmi té sanitky, venku v dešti a tmě, odkláněl auta okolo projíždějící a prý tenkrát že se rozhodl. Má co vracet. A tak se začal aktivně připravovat.
Přijali ho. Nastoupil do kurzu a za pár týdnů, už jen dnů vlastně, začíná sloužit. Několik kurzů absolvoval v Čechách, v Itálii se stal i certifikovaným operátorem AED, ale teď míří k cíli, který je pro mne osobně jedním z nejvyšších… Děkuju Ti, Pavlíku!
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Milá paní Blanko,
čteme všechny články a každý text prožíváme společně s Vámi,
Tady to sedí stoprocentně " Strážní andělé ".
Museli jsme si náš skutečný příběh trochu odžít, než jej tady vypovíme.
8. června. Medard, ale je tady na Vysočině krásný slunečný den. Jubilejní narozeniny jednoho z členů rodiny a tak se těšíme na oslavu.
Jedeme do nádherného místa pod jedním z vrcholů Vysočiny, pod kopec Melechov do dosolva ráje přírody, doprostřed lesů a luk. A tam lidé podobní , jako Vy postavili a provozují restauraci Na Vršku. Nevím čím to je, ale jsme první. kdo přijíždí. Máme čas a tak si sedáme na zahrádku a rozhlížíme se nádhernou přírodou. Přijíždí další. Podívám se k cestě a najednou vidím, že jedna členka z rodiny podklesává. Vyskočím a běžím ještě se dvěmi nebo třemí k ní. Jenom ještě zaslechnu - nemohu dýchat.
Okamžitě jí pokládáme na zem a zahajujeme masáž srdce. V telefonu mám aplikaci " Záchranka" okamžirtě jí vymáčknu. Zazní signál a dispečer do tří sekund o mne ví. Má přesné souřadnice GPS. Sděluji co se děje a ten posílá záchranáře.
Letím do kuchyně restaurace, je vedro, seberu ledové kostky z lednice, zabalím do utěrky. Běžím ven , leduji hlavu. Mezitím stále probíhá masaž srdce. Střídáme se . Masíruje i dcera pacientky. Ta je dokonce profesionální záchranářka, tak nás diriguje. Kouknu na hodinky. 15 minut od prvního telefonu. Kurva to je dlouho. Potřebujeme defilibrátor. Zatím sama nedýchá. Masírujeme. Mačkám znovu záchranáře. Sanitky v Pelhřimově , Humpolci, Havlíčkově Brodě , což je nejblíž od nás jsou na výjezdu. Dispečerka říká, sanitka jede z Habrů. Doprdele to je daleko. Doplňuje, sehnala jsem doktora z Randevou. Masírujeme. Toho vidím na monitoru je již blízko. 18 minut. Přílítne auto, doktor a zachranář . V běhu rozbalují přístroje. Napojí EKG. Dlouhá rovná čára. Exitus . Konec. Nedali jsme to. Tak jsem se snažili.
Pavle - nesmírně si Vážíme každého , kdo je ochoten pomáhat druhým v nouzi. Smekáme s úctou.
Naďa a Mirek z Vysočiny.
PS: Blani, Váš článek jsme četli ještě ten den co jsme dorazili domů z účasti na tomto příběhu. Odpověď jsme hned nedali. Bylo to vše moc živé.
Mirku, můj muž tohle zažil několikrát, díky své práci dříve, a znám z vyprávění, jak to na něj doléhalo v prvních případech. Chápu to vyprávění a chápu i to, jak jeden poté nedá... si psát o podobných zkušenostech. Jak můj porod tady v horách, tak jeho zážitky ho přivedli k uniformě záchranáře. Spíše do uniformy.
Protože mít před sebou kohokoli, a nedej bože blízkého, a nemoci pomoci, případně vidět a vědět, že v případě infarktu jde o prvních pár minut, a jen o těch pár minut, pak je vše v podstatě zbytečné, je důvod jako hrom stát se tím, kdo pomoci může. A právě výlety či život v odlehlých místech si o průšvih říkají.
Defibrilátor právě kupujeme i do našeho auta. Muž je registrovaný jako operátor v centrálním systému a volat mu mohou kdykoli, aby s vlastním přístrojem vyraziil za pacientem. Je to další krok navíc.
Oba, já i Vy naní víme, že strážných andělů je ale málo...
Vložila se jen první věta. Držíme palce Pavlovi, ať to zvládne, zvládá. Má náš velký obdiv. Klobouk dolů. Z Beskyd máváme a za pár týdnů se moc těšíme. :-) MIMJ
Pusu všem a moc se těšíme na setkání!!!!
To je paráda Blani.
(17.6.2019 19:46:37)
:-)
Strážní andělé. Nikdo nezná tenkou hranici mezi životem a smrtí tak dobře jako oni. Jejich práce není pro každého, je to poslání. Chovám ke všem nesmírnou úctu.
Blani, nevyslovené dokážeš tak nádherně položit na papír! Vezmi tužku a ...
Vzkaz pro pana P. - klobouček jak cyp :-)
Třes ruky nebo magická posloupnost čísel časomíry :-))))
A tomu chlápkovi to vzkážu, až ho uvidím :-) Právě jede s Eli na její první velké běžecké závody bez lyží... Domoliti Extreme Trail a protože Eli je pro organizátroy moc malá, musí běžet celý závod s ní :-) Ha ha, to bude divočina :-)
Strážní andělé. Nikdo nezná tenkou hranici mezi životem a smrtí tak dobře jako oni. Jejich práce není pro každého, je to poslání. Chovám ke všem nesmírnou úctu.
Blani, nevyslovené dokážeš tak nádherně položit na papír! Vezmi tužku a ...
Vzkaz pro pana P. - klobouček jak cyp :-)
Jani, ani já si to moc nikdy neuvědomovala, jak píše Pecička, prostě se říká, bacha, jedou hasiči, hele jsou tam záchranáři, prostě... cosi, co existuje, ale ani nevíme jak k tomu došli... Dnes to vidím tak, že jsem byla prostě jako mnozí jiní slepá, nároková na jejich přítomnost, ale nechápající jejich svět, poslání ani odvahu...
Milá Blaničko, až Ti bude o těch třicet více, řekneš, uděláš toho tolik, co bys nikdy nepředpokládala. To je to pozitivní na stáří, jen by se mi chtělo říci za těch třicet, tak vidíš holčičko, všechno je jinak.Přibude tolerance ještě ve větší míře, nadhledu,nešetříš slovy,ale.......kolik já jsem toho neuměla říci....dnes občas lituju, koloběh života nezastavím. Díky za naše přátelství, moc si ho vážím.
Krásné letní dny!
Moje milá Helenko, děkuju za podporu a krásná slova..., věřím, že to tak jednou bude, ale mám strach, aby na některá ta slova nebylo pozdě. Vidím to na rodičích a věřím, že by jeden z nich jistě chtěl... ta slova umět povědět, ale už ani neví, proč by to dělal... Nepoužíváním se vytratí. Jeden dojde k tomu, že pokud je nepotřeboval doposud, dožije bez nich. Je to děs, ale ona pokora je mnohdy nahrazena tichem a rezignací a srdcem tak zatvrdlým, že už ani plakat neumí... Raději se to naučím dřív :-)
DObrou :-)
S obdivem, úctou, pokorou, smekám! :-)))
Ahóóóój!
Chtěla bych mu povědět asi totéž, ale moc to neumím... i v tomhle se stydím :-) Děkuju, Helenko! Díky u za pana P.
Krásný víkend do Čech!!
Respekt, respekt,opravdu!! Já si vždy vážil lidí ,kteří jsou ochotní riskovat svůj drahocenný život pro ostatní. Někdo z těch obyčejných lidí se nad tím ani nepozastaví, jen řeknou ,třeba ,jedou hasiči ... Ale ONI jedou někam dobrovolně ,kam by z nás nikdo jet nechtěl ! Proto Pavle,ty vole,si King!! A ty,Meruňko,když to P. "neumíš" říct jak bys třeba chtěla ...pošeptej mu to pod peřinou . To půjde,uvidíš jakou bude mít radost :-) Opatrujte se ❤
Jeden kamarády potřebuje, aby pochopil :-)
Díky milý Pecičko! Nějak to zkusím, leč v tomhle věku si nejsem jistá, zda si TOHO všimne :-) :-)
Nevím čí věk myslíš. Jestli Pého ,tak to tak nevadí :-) Buď si toho všimne hned a nebo mu to dojde později a bude si myslet ,že měl krásnej sen :-) No a jestli myslíš tvůj ...hele ,když si schopná vyběhnout Marmoladu , zdoláš i tuhle hroudičku chlupatou :-) :-)
Mě zabije až se tam ukážu :-) Ale zas mě může hned vzkřísit, když je teď ten záchranář,že jo!
Vole :-)
Mám Tě ráda!!!