Eli se připravuje na sobotní Velkou cenu Jilemnice na běžkách. Původně se měla účastnit domovského mistrovství Benátského kraje v Itálii, ale… protože organizujeme páteční podvečerní koncert na Zalužanském zámku, museli jsme plány zjednodušit. O moc zkrátit cestování. Místo Dolomit… jen Krkonoše. 

Moji sportovci si tedy vyrazili tréninkově na Šumavu. A ejhle, sníh nikde. Kdepak ale, je nic nezaskočí, taťka do auta nabalil i náhradní výbavu! Místo běžek tak přišla na řadu pořádná kolobrnda, dárek od kamarádů výrobců, a s ní hodina a půl svištění z Modravy na Tříjezerní slať a zpět. Několikrát. Také si dali běžecké rovinky ve sněhu a hurónský výběh toho strašného hanku od Roklanského potoku na Tříjezerku, 2x. Tým se naobědval pod posledním šumavským picnutým vlkem a odpo hybaj s Baruškou regenerovat do bazénu. 

Bereme atletiku vážně. A běžky taky. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti :-) Nestačí talent, ale je třeba dril, pravidelnost, cílevědomost a pot! Tyto veličiny sportovní přípravy jsou nedílnou součástí na cestě za úspěchem, vyšší metou, či jen na cestě vzdoru proti současnému „trendu“ ve výchově dětí: „ať si dělají, co chtějí, hlavně ať máme my rodiče klid, ať klidně čučí do telefonu nebo si hrají hry na počítači celé hodiny, tloustnou a nehýbou se, ale ať po nás nic nechtějí“. 

Muž běhal. Aktivně dvacet let. A to nepočítám běhy za holkama :-) Součtem naběhal hromadu kilometrů a nemálo závodně. Úspěšně. Často vybíhal polykat desítky tréninkových kilometrů od slavné vily z poloviny devatenáctého století, kterou dodnes zdobí plakety otců zakladatelů sokolských… s nápisem: "Lesy šumí Tobě na pozdrav, Fügnera zde poznal Miroslav." Jistě i proto dnes mnohé vidíme jinak, než naše okolí…

V jedné studii o rodině jsem si přečetla, a byla to knížka tuze pravdivá a ukrutně bolestivá, že pro dnešní mladé rodiny děti vychovávající není tolik důležité, čeho člověk opravdu dosáhl v umění či sportu, nebo jiné „nekomerční“ aktivitě tělo a duši formující, ale „váží“ to, co dokázal v podnikání, co vlastní a co má. Není společenským statusem kvalita jedince, nýbrž bohatství. Stejně tak souměrný a stálý rozvoj těla a duše je prý stále více a více směšnou zastaralou hodnotou, patřící do zaprášených knížek, těch, které „moderní člověk“, produkt úpadkové společnosti konzumu, použije snad jen k vypodložení skříně, ale rozhodně je neotevře… 

E-liška chodí do první třídy domácí školy, často o tom tady referuje, sdílíme poznatky i formu. Patří tam i tělocvik. Takhle a podobně tedy vypadá ten její. Do konce roku ji čekají ještě čtyři závody, z toho jeden v Itálii a jeden ve Švýcarsku, přesto je její sportování převážně o zábavě, legraci a rozvíjení všestrannosti…