nebo také dvanáct století staré Camino de Santiago de Compostela, Way of St. James či Road to Santiago… slyšeli jste o ní? Je též památkou UNESCO a kusem kraje, kde jsme před třemi lety z karavanu a s pusou dokořán pozorovali ty, co šli… Nás zajímá přesněji Camino Frances:

je hlavní trasou historické Svatojakubské cesty k hrobu apoštola Jakuba Staršího Maurobijce. Začíná v jihofrancouzské Nové Akvitánii, na úbočí Pyrenejí v městečku St.Jean Pied de Port; po překročení hranice pokračuje Baskickem, horskými národními parky a poté končinami jmen z románů, písní i cestopisů, aby skončila v Galicii, tedy ve španělském poutním městě Santiagu de Compostela. To se stalo významným poutním místem už ve středověku. Společně s Římem a Jeruzalémem patřilo ke třem hlavním křesťanským poutním cílům.

Jdete-li přímo, má cesta prakticky 800 kilometrů. S drobnými zacházkami, tu se mrkni sem, tu sejdi z cesty, abys viděl tohle údolí či kostel, ujde poutník – peregrino – jeden tisíc kilometrů.

Já jsem za poslední roky života potkala nejlepší parťáky, jaké si mohu na pouť představit – poutníky srdcem i myslí! Dobré kamarády, takové, které jsem si vždy přála - moji rodinu, roční Miu Ronju, téměř čtyřletou E-lišku Annu a strážce pokladů, muže mého života, pana P. Je to hvězdná sestava osobností, které jen tak něco nezaskočí. Však jsou na cestě už čtvrtým rokem, na cestě po padesáti zemích a patnácti ostrovech světa - tak je tisíc kilometrů v nohách nemůže porazit :-)

Mám prý napsat třetí knihu. Vyjde letos na podzim. Knihu fejetonů. Právě jsem se upsala nakladateli. A k tomu potřebuju nutně a bezpodmínečně expedici, to je přeci jasný :-) Uznejte, rodinka odkázána jen sama na sebe padesát nocí a dnů Svatojakubskou cestou… takovou divokou expedicí prostě je. Žádný doprovod, žádné auto po ruce, jen kletr, poutníkova hůl a na ní svatojakubská mušle, pohorky, nůž, také náplasti na puchýře, křivolaké stezky, hluboké lesy, horské chodníky, nekonečná údolí, rozkvetlé louky, cestičky podél stovek kostelů, koryta řek a potoků i pěšiny, kudy po více jak tisíc let táhnou poutníci… za poznáním a pochopením i sama sebe.

Pod sluncem i v lijáku, budeme se držet za ruce, srdce otevřená a půjdeme co den až do západu slunce, stále dál na západ. Krásnější psaní knihy si nedovedu představit!

My na naši pouť vyrážíme 1. května 2017. Držte nám palce.   
Pokud se za necelé dva měsíce vrátíme, pak na podzim odletíme na expedici čtvrtou, do černé Afriky. Za tou slíbenou dětskou knížkou :-)

Tak tedy ještě jednou, můj druhorozený andílku s pomněnkovými kukadly, dali jsme Ti před rokem na Sicílii do vínku divoké jméno té, která se narodila o půlnoci za bouřky a slib, jenž naplníme. Pak jsi byla rok na cestách po širém světě a řekla bych, že  pokud to takto půjde roky další, nikdy se neztratíš :-) Dnes Ti dáváme pusu k prvnímu roku života, malinký dort se svíčkou a uděláme Ti křížek na čelo. Věř, že Mattisův les i hrad Ti budou vždy útočištěm, domovem i první pohádkou… a žádné živé ni smyšlené divé větrnice Ti cestu, na které jsi a zůstáváš s námi, nezkříží!

Buen camino, Mio Ronjo, nejen do Santiaga de Compostela - Svatého Jakuba na Hvězdném poli, ale celým životem…