Divíte se, když odpovím, že ani farmářské trhy, ani farmářské obchody nejsou zárukou kvality prodávaného. Proč se tomu divíte? Copak je vedoucí krámku, majitel obchodu či prodavačka ze dne na den osobou opravdu schopnou rozpoznat u desítek položek, mnohdy stovek, zda se jedná o produkt prvotřídní po všech stránkách? To by byla naivita nás a odvaha druhých, nemyslíte? A na trhu? Na většině může prodávat prakticky kdokoli, stačí mít 2 papíry v cajku. Prostě i na místech, kde je slovo farmářský (nebo domácí, nebo poctivý, nebo čert ví…) tak akcentováno, lze úspěšně, a o to s větším zklamáním, zakoupit děsivosti. Obezřetnost se neodkládá se vstupem do milého obchůdku, kde regály ze dřeva vyložené slámou, kde voní čerstvé květy, názvy lákají a „od všude“ vykukuje bodrá prodavačka / usměvavá selka, případně děva vzezření alternativního :-) Ba naopak! A na trzích je třeba být v pozoru 100x, však tomu jsme zde věnovali již mnoho článků a POV dokonce kapitolu :-)

Proč jsem si dnes na téma „ne každý, kdo vyrábí potravinu, to umí“, vzpomněla? Jela jsem do Sušice, koupit flákotu od Zelenýho. Prostě maso, co píše, úžasný kus roštěnky, se kterou si večer pohraju. Proč právě od Zelenýho ze Šumavy? Protože prostě umí :-) Vedle z poličky zírá cosi barvy podivné, formátu marmelády a… bože, další pokus o mandarinkovou a citronovou, výrobce od Plzně. Jakoby nestačil nedávný zážitek z Kvildy, kde na mě citronová marmeláda místně vyrobená vykoukne z regálu s vysvětlením majitelky podniku, že když to může prodávat Milfaitka na Srní, a nese jí to evidentně, tak pak to může dělat i kdokoli jiný. Přeci, dodá. No, no může, říkám si. To je fakt pravda.

Dělat TO může opravdu kdokoli. Jako kdokoli vaří v tisícovkách restaurací napříč republikou, odkud si odnesete jistojistě koliku, nervy na dranc či jen zkaženou chuť na týden. Jako kdokoli… mám pokračovat? Bohužel, ne každému bylo dáno, bohužel ne každý je obdarován; a mnozí to umem & dřinou jen tak nenahradí, neb ta slova podivně definují. Bylo to od paní majitelky vysvětlení hodné ševce, který se kopyta nedržel. Protože jak ona, tak zmiňovaná výrobkyně od Plzně mají okolo v lukách a polích, na zahradách a v lese tolik ovoce, které by třeba i lépe zpracovaly, že…  Líto je mi pak každého, kdo zakoupí, jako já jsem zakoupila… pokus o světovost. Nedávno jsem četla článek v Lidovkách od šéfkuchaře o kuchařích, kteří perou lanýže všude, kam se dá, bez kritického zamyšlení se, zda tam vůbec patří. Jen aby byli za hvězdy! Falešná světovost, na kterou ale málokdo umí (nebojí se) upozornit!

V Sušici tedy zaplatím dvě skleničky, vzhledem ke kvalitě použitého skla i dost drahé, doma koštnu a pošlu s tím Míru na kompost. Pak mi dojde, že by to byla věčná škoda, Baruška neochutnala (ano, jsem škodolibá) a za dva týdny mě čeká velký marmeládový kurz - světová premiéra. Tak účastnice bych s opravdu nedobrým pokusem o citrusové marmelády paní Heleny od Plzně nerada ochudila!

Voči z ježka, se to prý prodává i v Globusu!? Teď jsem dostala info. No potěš, tak pak chápu, i o tom jsme tu psali, o hladových po úspěchu, co kvalitu vyměnili za kvantitu (či kvantitou přímo začali) s pocitem, že budou… někým. Pořád platí věta, za kterou mě někteří nemají v oblibě, že opravdu kvalitní potravina, delikatesa, se v řetězcích NIKDY a NIKDE neprodává!