Mia se nezdá. Pozoruje věci, poslouchá a naslouchá, moc nemluví. Pak ji jedna mistryně světa předává medaile a druhá mistryně světa ji poví… „krásný výkon, jen tak dále, dnes to byla paráda“. A Mia se otočí s otázkou na rtech, to je ona, viď? 

Prostě se potkaly generace. Držitelka nejdéle platného rekordu v atletice, stříbrná olympionička a dvojnásobná mistryně světa Jarmila Kratochvílová, malá Mia, která se chystá podobnou sbírku trumfnout, pak Ludmila Formanová, opět mistryně světa a svěřenkyně Jarmily Kratochvílové, a nakonec Eli, pobíhající sem a tam po cestě na vysněnou první olympiádu… :-) 

Den předem nás ale čekala Praha a první závod seriálu Trail Running Cup 2022. Startovala celá parta. První se na 100m vydal Max a porazili ho jen 3 starší hoši. Statečně si tříleťák letěl pro bramborovou a jeho radost byla nekonečná! Radost ze závodu, na umístění ještě kašle, on chtěl prostě… závodit, jako holky! 

Mia startovala na trati 400m, poměrně technicky náročné, a poradila si s ní… naprosto s přehledem. Všem ukázala záda. I klukům. Po měsících na běžkách první suchý závod a musím přiznat, zaskočila i nás. Pořád totiž platí, že ji nikterak cíleně nepřipravujeme… pouze občas kopíruje E-lišku.   

Naše nejstarší měla též běžet 400m ve své kategorii, ale pořadatel „změnil názor“, spojil několik kategorií do jednoho startu a trať též „sjednotil“. Eli si tak porovnávala síly na dvojnásobné trati a s dětma až do věku U14. Jakoby se jí to ani netýkalo, když ji to trenér oznamoval. Pravda, v plánu byla možnost po doběhu své vlastní kategorie nastoupit do závodu s těmi nejstaršími. Těšili jsme se na souboje s velkými, však startovala i s chlapci, čekalo se pořádný maso :-) 

No, maso… Eli hned po startu udala tempo a rozhodla se závod vyřešit na prvních stovkách metrů. Nikdo nestíhal. Jen jeden starší slávista. A ten pouze pod poslední krpál. Tam doznal, že snažení je to marné a Eli se tak přiřítila do cíle první a asi… předčasně :-), bo pořadatel ani nestihnul napnout cílovou pásku :-) Byla to dokonalá symfonie pohybu. 

Kdo by čekal odpadnutí a odpočinek, mýlil by se. Parta se odebrala na Ladronku a tam… dvě hodiny běhání, blbnutí, překonávání překážek, cvičení na protahovacích lavicích… atd. Pak na tým padl hlad. Spíše Hlad. E-liška spořádala několik letních čerstvých závitků a litr její milované Pho Bo. Mia a Max? Totéž. Max například celou porci smažené kachny a půl litru polévky! Nechápu, kam to dávaj?  

Po klidné noci kdesi u lesíka v Polabí, a v naší týmové dodávce, borci přijíždí na rodný stadion Jarmily Kratochvílové. Mistrovství Středočeského kraje a Běh sady Vodranty, Čáslav. Dětí všude, že nebylo vidět na tartan pod nimi, opět krásné, ale studené počasí a… Jarmila s Ludmilou. To je pro naše holky zážitek rovnající se setkání s legendárními běžeckými bratry Ingebrigtsenovými nebo partou kluků z Cesty do pravěku. 

Sezona začala. Klan Létajících Andělů má velké cíle. 

Mia letí na trati 300m, mazácky se vyveze za starší holčičkou a v cílové rovince si jí namaže na chleba, jak se u nás říká. Soupeřek nemálo, hlavně pak z oddílu zmiňovaných mistryň. Na bedně a notný kus pod ní ani jedna další šestiletka, Mia tak porazila i všechny holky o rok starší. Vyzvedne si jí Jarmila Kratochvílová a vede na stupně vítězů, Mia ani nedutá, užívá si momentu a zvedá ruce k vítěznému gestu. 

Na start pětistovky se řadí ročník 2013 a Eli se k údivu všech svléká do „plaveček“, jak často slyšíme. Do atletického dresu, tedy minipodprsenky a kalhotek. Nedělní ráno po deváté nebylo zrovna letní. Na Čáslav máme dobré vzpomínky, dva závody doposud a oba vyhrané. Má to tu i atmosféru plnou vzpomínek na začátky Jarmily a jejího trenéra pana Kváče. Strategie malé běžkyně je jednoznačná. Po startu do první dráhy, udávat tempo a letět nejvyšší rychlostí. Zbytek pole uštvat. Moc se to nepovede, snad únava z předešlého dne - ano, Eli běží celou dobu první, a do cíle sprintuje čistě a s velkým náskokem, ale mohlo to být podle trenéra výrazně rychlejší.

Opět bedna, medaile od Jarmily, fotky, pak pár slov s Ludmilou, ty si zapisujeme do deníčku, a hybaj domů. A co bylo v pondělí?

Myslíte relax? Eli běžný den... asi takto: Před snídaní spolu 3km ostře odlehlým lesem, pak klavír, pak hodina školy, přes oběd v lese dělat dřevo a nakládat na traktor (studený oběd na valníku cestou), odpoledne úseky do kopce a v sériích, celkem 1.5km, a večer… core kompenzační hodinka před večeří. A místo večerníčku hoďka pletení svetříku pro Maxovo pana Chrochtíka, aka růžové hubené prasátko, původně plyšové :-)