Jako malá jsem hodně běhala, a kdybychom neměli na Slávii trenéra úchyláka, asi bych i zůstala v atletickém oddíle. Muž dělal výkonnostní atletiku, vyhrával jeden závod za druhým a posléze přešel na ultravytrvalecké tratě. Účastnil se i závodů v běhu na lyžích, udělal také několikrát Železného muže, a tak, když jsme se rozhodovali, na jaký sport „dát“ Eli, bylo vlastně rozhodnuto.

Roli hrál i ten fakt, že prvorozená byla vždy v pohybu po lesích na Šumavě a pak v Dolomitech po horách. Běh a dlouhé štreky, to jí bavilo a baví. Nejde zastavit. Loni jsme zkusili první zimní sezonu běžkařskou, malou to chytilo, přivezla si i nějaká ocenění, stala se členkou týmu pod Marmoladou, a v šuplíku má závodní licenci, pro kterou jsme ji museli o rok „zestaršit“.

Naši první sezonu krosových a silničních běhů začali vítězstvím v letním dolomitském běhu do vrchu Montura Mini Vertical, jedenáctým místem z osmdesáti na tří kilometrovém Dolomiti Extreme Trail a  pokračovali prvním místem v 211 Kids Cup v Budějovicích. A za posledních deset dnů zmákli také tyhle závody:     

Běh Borským parkem, závod s více jak čtyřicetiletou tradicí. Organizačně se to tak nezdá a některé důležité věci by spíše seděly na závod včera večer vymyšlený, přesto jsme tam byli rádi, a to i pro význam pro naší rodinu lehounce „skrytý“. Sama jsem v prostorách Slávia VŠ  Plzeň před třiceti lety můj první běh absolvovala! 

Eli startuje v dobře obsazené kategorii s běžkyněmi o rok staršími, což u malých dětí má velký vliv, a většina z nich běhá za místní atletický oddíl. Startovní lajna úzká a Eliška zaspala. Dravost, lokty a nehledění okolo na ostatní běžce, to jí „ještě nejde“. Připočteme k tomu i to, že se nám cestou trošku poblinkala, nečekali jsme zásadní úspěch. Z třiceti holčiček dobíhá celkově dvanáctá, ale ve své kategorii šestiletých vítězí. I z holčiček za Eli byla většina o rok starších atletek. Parádní výsledek a těšili jsme se na další sobotu. 
…………………………..

Běh okolo Ameriky, jeden ze tří nejstarších závodů v zemi, dvojnásobná trať oproti Plzni a… dcerka s tatínkem v týdnu zlehka potrénovali právě ty starty a krátké sprinty. Přivítal nás Písek sluncem zalitý, zlaté listí v lesoparku, a my se těšili… Minulý závod se staršími atletkami to bylo trochu divočejší, ale taťka trenér říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
V Písku fandila celá rodinka a bylo to poznat. Eli sice na startu pomalejší, ale už po „sprintu“ do prvního kopce převezme vedení a letí! Téměř sedm set metrů proběhla ukázkově, Mia fandila, až se zalykala a Max… u toho usnul. Baruška s taťkou fotili. Finiš byl srdcervoucí a Elišku o neexistující prsa porazila holčička z kategorie o rok starších. Čas doběhu identický, ale ta prsa… Eli vyhrála svoji kategorii a celkově byla druhá. 
…………………………..

Běh pro republiku, malý a dost „podomácku“ udělaný závod, ale pro nás ideální :-), bo 20 minut od zámku. Příbramský byl náš poslední říjnový závod. Příští týden přeci slavíme dvojité narozky, takže… dnes nebo nikdy :-) Protože jsme netušili, že se mimo dolomitský domov zdržíme tak dlouho, nebrali jsme ani běžecké závodní boty a Eliška tak běhá v trekových těžších a pevných botkách. Dnes ale obuje nové černorůžové rychlochodky, narychlo pořízené a doufáme, že je slečínka na listopadové závody pěkně zaběhne! 

U Památníku Vojna, kde se dnešní závod běžel, ležela mlha, mrholilo a vůbec, lezlo to za triko. Eli se ale dobře rozcvičila a moc se těšila na start. Ten byl sice hromadný pro všechny dětské kategorie a kluci běželi s holčičkama, ale neva, byl to dokonalý souboj :-) Eli to natřela valné většině kluků a všem holčičkám, až na jednu o hooodně starší. Ve své kategorii byla opět první. 

Reportem a fotogalerií se loučíme a zasejc někdy jindy ahoj! B+E