Po měsících příprav jsme zamířili na Čokoládovou tretru, však po loňském neuvěřitelném vítězství naší malé atletky v mezinárodním finále… byla očekávání velká. Tři hodiny v autě a tým dorazil v pořádku do Vyškova, dění prvních kvalifikačních závodů. 

Čekal nás dokonale slunečný den (konečně), príma organizace a oblíbený stadion, odkud si pokaždé přivezeme medaile. Tentokráte jsme měli v ohni tři želízka, tři reprezentanty klanu M. 

*Milfait Teo startoval na trati 60m, koukal jako z jara na tu kupu dětí, ale nakonec se rozběhl… a doběhl si pro úžasné druhé místo! 

*Milfait Ronja už je ostřílená borkyně, natěšená byla neuvěřitelně, skvěle se rozcvičila a rozběhala, a podle toho to dopadlo. Absolutní vítězství, porazila i kluky. Pohled na tohle šťastný divoký dítě, který je prostě úplně jiný, bo je z měsíce, je pro mě balzámem na bolavou duši. 

*Milfait Anna to měla nejtěžší, koukalo se na ni jako na favoritku, měla obhajovat. Bojová porada s trenérem po rozdělení do rozběhů zněla asi takto: „Máš tam tu rychlou holku, co tě už jednou loni porazila, je o rok starší, poběžíte vedle sebe, natrhni jí prdel a budeš jistojistě první!“ Eli odvětí: „Sir, yes Sir“. Eli prostě poslouchá jako hodinky. 

Holčičce a i ostatním v rozběhu utekla. Doslovně. Pak se po sto metrech pootočila, zda je vše ok a zda splnila úkol… a zpomalila. Ví, že se nesmí otáčet (už to znamená zpomalení), teorii studuje stejně často, jako matematiku. Ví, že je třeba se rvát až do konce! Chybami se člověk, a malý atlet především, pořád učí. Chybami se též prohrává. Anička svůj rozběh vyhrála s přehledem, to ano, ale nedala mu sto procent… V jiném rozběhu pak jiná atletka na pilu tlačila více. O pět setin vteřiny. No ano, pět setin vteřiny! Co to znamená? Popravdě vůbec nic :-) Anička prohrála vlastním zaviněním, trochu na tom má podíl i trenér dozajista :-) 

Má sice „až“ druhé místo, tedy stříbrnou medaili z této kvalifikace, ale také tím má zajištěný nominační list do velkého mezinárodního finále v Ostravě za pár měsíců, který obdržela z rukou mistrně světa v trojskoku Šárky Kašpárkové. 

Milfait tým pak v autě komplet usnul a jistě se jim zdálo o stupních vítězů. No, upřímně, myslím si, že fakt ne :-) Max si nechal stopro zdát o slíbeném traktůrku s valníčkem, Mia o létání na dracích nad dalekým pustým Severem, a Eli se v poslední době zdává o Bertíkovi, co s ní občas běhává :-)    

A po tom všem bylo večer fakt co slavit. A také se u ohně, pod křídly mořských orlů, popelavých volavek a s divokými koňmi všude okolo… u palačinek, dobrého vína a domácích klobásek… slavilo! 

Více fotek a videa zde!