Už je to beznaděj (?)
Zveřejněno 30.3.2020
O situaci v Itálii občas napíšu, občas o ní s někým v Čechách mluvím a vždy, absolutně vždy se setkávám s nepochopením. Prý cože, jako co, ne, to ne, fakt, nevěřím, neke, to není možný..., takto reagujete! Ať už píšu o zdravotnictví, podnikání a ekonomice, o společnosti a výchově dětí, o úrovni vzdělání, o byrokracii a naprosto nefunkčním Systému, prostě nevěříte. Znáte totiž Itálii jinou. Pláže a sjezdovky. Kafe a prosecco. Hadry a přátelský národ. Pizza a zmrzka. No.
Itálie ale byla pod slupkou jiná.
Jen jsme to nechtěli vidět.
A oni také ne!
Tu zemi jsme si přesto vybrali k životu. Narodili se nám tu dvě děti a zasadili jsme nejeden strom, postavili v horách malinký dřevěný most, který vede do ráje pod mýtickou Jižní stěnou, založili manufakturu a muž tu se svou starou sanitkou zachraňuje životy. Kořeny zakoření rychle... Koupili jsme dům a chvilku před vypuknutím pandemie jsme zaplatili architektům k půl milionu za úvod projektu naší nové horské restaurace v Malga Ciapela. Dnes je vše jinak. Dnes Italové sklízí a my musíme s nimi v jedné řadě. Jsme tam dobrovolně.
Dlužno přiznat, že ne, kdepak, nezaseli jiní, zaseli domácí! A tentokrát to neříkám já, ale právě ti domácí! Takhle o tom píší a smýšlí samotní Italové. Dennodenně. Text mi přistál v mailu od sousedů z Rocca Pietore, a podobně si stěžuje snad každý, s kým jsem v poslední době v kontaktu.
Překládám:
"Přes deset tisíc mrtvých, nyní se pohybujeme v průměrů skoro tisíc mrtvých denně, mrtvých, které máme všichni do jednoho na svědomí. Dovolili jsme zrození naprosto vyprázdněné odrůdy politiků, kteří jakoby neznali vlastní zemi a nemají svědomí. Nic pro nás nedokázali udělat. Nechali jsme jim vyprodat celou naší zemi, zatímco my jsme byli zaneprázdněni hloupými diskuzemi na síti, spory mezi fašisty a komunisty, zatímco jsme se hádali, oni nám kradli budoucnost. A my jsme si toho ani nevšimli. Dnes, když umírají naši dědové a otcové, kteří tuto zemi postavili na nohy, umírají, aniž bychom se s nimi mohli alespoň rozloučit, si najednou uvědomujeme, jak jsme prázdní a impotentní v přímé konfrontaci s touto katastrofou. Sklízíme, co jsme zaseli."
Mám v Itálii mnoho přátel, klientů, mám tam druhý domov, a děti se tam chtějí vrátit dnes a denně. Dnes a denně! Nepůjde to. Už vím. Rozhodně ne letos. A co bude pak? Začínáme sčítat obří ztráty a zamykat dveře. My i oni.
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Blani do té doby neznal... :))))
Jednou vzal v německu stopařku, předloni, jeli jsme do čech, a... musela taky :-))))
Ano přesně to :))))všichni zutý....úkol zněl jasně...:))))
děsivá prognóza....
Znáš někoho jinýho, kdo tě nechá zouvat se před nastoupením do auta??? :-))) Taky mě tím dostal, poprvé :-)))
To si nedovedu představit a ani se nebudu o to pokoušet,tohle je na dlouhou osobní debatu ...vždycky jsem moc rád poslouchal Vaše vyprávění Blani o životě tam....(teď se mi vybavila večerní jízda do Canazei :) ...)...myslíš že se dokážou z tý hrůzy i poučit???
Myslíš ta s celou partou zutejch ve Fordíku za boučkou a na skleničku, jak jste jeli s mužem? Dost jsem o tom slyšela a mám z toho doma fotku :-) Víš, i my si nalhávali, dennodenně, o tom všem okolo a zavírali oči. nechtěli jsme si špatný krok připustit, ale s každým měsícem to bylo jasnější. A po pár letech...???
Jeslti se dokáží poučit? Však se nepouřili po generace, od války sekali chybu za chybou a proto na tom jsou nyní tak, jak jsou, myslím ekonomicky. Hlavně jih je teď na hraně sociálních nepokojů, tam je fakt hlad. HLAD. Sama nevím, nevěřím už ničemu. Po tom uragánu Vaia před rokem a půl, slibovali nápravu škody a investice a dotace a pomoc a čert ví, co všechno. Nepřišlo nic. A teď tohle peklo, kdy je třeba pomoci ne jednomu kraji po uragánu, ale celé zemi? Od války podobná situace nebyla...
Itálie je naše srdcovka opravdicky a ze srdce....;(..to co se tam děje je jako z apokalyptického filmu....;(
A to, co se děje uvnitř společnosti, Radku, to je teprv apokalypsa... :-(
Já Vám...jen...posílám pusu...
Potvrzuji přijetí. Byla tu bleskem. A jednu, dvě vracím. Vracíme!
Taky posílám pusu.. smutnou.. po přečtení tvých řádků..
Tobě pusu 4x :-) Pusy si nedávejme smutný, aspoň to nám zůstává ...
;-(
Brečela bych, ale nechci, aby to tu někdo viděl... :-(