Kradou děti za neskrývané projevy lásky rodičovské, zabavují za rodinné souznění, za pusu na rty či plácnutí přes prdýlku na veřejnosti, za společné koupání malých a velkých ve formátu „naháčul“ - Elišky novotvar pro nahaté domácí cokoli. 

Ničí křehkost vztahovou mezi rodiči a potomky, trestají za vše pro mne běžné, za vše mi blízké a za stovky dalších aktů, momentů a myšlenek, které z pouhých jedinců vytváří něco víc: rodinu. Normální rodinu věrnou tradicím, řádu a hodnotám. Bez moderních abnormalit. Ty naopak těmto militantním úředníkům nevadí. Tohle není můj svět! A přesto tu zemi miluju.   

Jako norským úřadům nevadí ultramoderní nevýchova, perverzní sebeurčování pohlaví dětmi (cítí se být chlapečkem, tak celebritní dcerce dáme volnou ruku „přimyslet“ si pindíka). Jako jim nevadí ani zdraví nebezpečné veganství vnucované v severské nové vlně i minidětem, bezbřehý liberalismus napadající DNA strukturu „starého světa“ či sprostota a agresivita školáčků místně upřednostňovaných etnik! Někdo říká, že je to (pro nás) nedosažitelná západní demokracie, že tomu nerozumím, ale já vidím jen a pouze nemocnou a přešlechtěnou společnost v úpadku. 

Jsem v Norsku právě teď, ač jsem se zařekla při poslední návštěvě, že pro to jejich pokrytectví už nikdy… Jsem v království Barnevernetu a necítím se komfortně. Ani náhodou. Však vidíte, nadávám na svět okolo. 

Sedím a koukám, přemýšlím o tom všem, lehce nakrklá, lehce více, když tu za mnou zaparkuje motorka. Vlastně dvě. Na jedné ona. Na druhé on. A za ním malá klec na nemalého psa. Přikurtovaná k motorce! Jsou ze Španěl. Ujeli minimálně pět až sedm tisíc kilometrů, než zaparkovali tady za naším karavanem. Mnoha státy té „vyspělé“ společnosti. Nikdo je nezastavil, nezastřelil pro výstrahu, nebo jim alespoň nezabavil psa! Pak i motorky. Je tu snad někdo, kdo se ptá proč? 

Vím, že tu mám mnoho pejskařů, kamarádů, co mají chovatelské stanice, nemálo přátel, pro které je pes důležitý, třeba jako kamarád. Doufám jen, že už tu nemám, jako se stávalo na našem FB profilu, magory, pro které je pes jako dítě. Vzpomínám na pomatenou slečnu, která mi psala, že pes je pro ni dokonce víc. Ale kam zařadit tuto španělskou dvojku, která ukázkově trápí psa, tvora násobně citlivějšího čichem a sluchem, než člověk - která táhne exemplárně trpícího živého tvora týdny a tisíce kilometrů uvázaného nad výfukem staré chrastící motorky v síťované kleci, v kraválu motorů nejen vlastních, v hukotu ohlušujícím z tisícovek nákladních pneumatik předjížděných a předjíždějících kamionů, v ukrutném smradu silnic, ve fičáku severu a… Kurva, tomu říkám vrchol debility! 

Klasický sebestředný a sobecký blb, kterému jde jen a pouze o vlastní perverzi jménem, kam mohu já, půjde i můj pes! Možná by měl někdo strhnout z pošahaného motorkáře tu superkombinézu, zahodit jeho helmu, nakopat ho do řiti a zavřít do oné klece nad výfukem… na 6000 kilometrů cestou nahoru a 7000 kilometrů dolů zpět!  

To vám byl teda den :-(