V Pohoří na Šumavě, u mě doma, se zase… kradlo!
Zveřejněno 9.11.2015
Přátelé, jde teoreticky o prd, já vím, ale mě je z toho do breku. Jsou to důvody, proč chci žít jinde, daleko, bez cesty okolo domu, bez lidí a adresy, kterou zná každý. Utekla jsem z Plzně na Srní, od špíny a smogu a chaosu, pak dál, na Pohoří od lidí a večerního osvětlení… Vždy jsem moji „samotu“ měla za ráj, kam šmejd nikdy nepřijde. Přišel. Několikrát.
Poprvé ukradli krásného čápa, toho, co jsem dostala s E-liškou k porodu, pak ukradli srdce z kamene, které se u nás na zápraží vzalo jednoho dne… kdy se narodila manufaktura Naše dobroty. Byl to kus nás. První vývěsní štít. Dnes jsem přijela do Pohoří na Šumavě s celou rodinou, po dvou letech. S Peckou i Minipecičkou v bříšku, s panem P. i Baruškou. Trochu poklidit před startem mojí druhé expedice, rozloučit se a taky zavzpomínat.
Ani jsem nezaparkovala, a už mi to bylo jasný :-( Oběhnu celý dům, vše prohlídneme, ale, je to pravda. Hajzl proradnej, darebák, parchant…, ne, neodpouštím! Nejsem tak dokonalá a veliká srdcem, jsem obyčejná holka z lesa, který ukradli zase něco! Prkotiny? Jasně, ale ty jsou kolikrát srdci nejblíže!
Vidíte na té fotce Anděla strážného, kterého mi přinesli dobří lidé, a který hlídal dům? Ne dům, domov hlídal! Můj. E-lišky. Náš! Už není. A aby to nebylo málo, to individuum ukradlo i naše číslo popisné z domu! Pohorská ves, Pohoří 13 na zeleném smaltu. Ach jo :-(
Mám divný pocit, že ten, kdo u nás kradl, to nyní čte…
Na mém domu už není nic, co by nás tam připomínalo… je holý, bez srdce, jména i andělů!
Je to smutné...
Jako bych se tam snad už neměla ani nikdy vrátit…
Je to špatné znamení?
Komentáře
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit