Hrabství Cumbria v severozápadní Anglii, děti naše říkají Království Severu, hostí největší ostrovní národní park, Jezerní oblast s šedesátkou ledovcových jezer. Nejdeštivější část Anglie. Plán byl tedy daný, trek okolo srdce Lakelandu, jezera Derwentwater, krajem orla skalního, luňáka červeného a staletých dubů.  V Gore-Texu :-)

Za zády necháváme tajemný kamenný kruh Castlerigg stone circle, Stonehenge severu, po němž se jmenuje i místo, kde spíme, a sbíháme přes Keswick k jezeru. Čeká nás deset kilometrů svižné chůze podél břehu, zčásti přes kameny a lávky nad mokřinami, zčásti po jezerních „plážích“, také lesy a pastvinami - udávám tempo a po pěti kilometrech dáme sváču. Kosa jako v morně, ale paráda! Neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení! 

Akorát vstupujeme do Zátoky Draků, kde žijí lítající obludy krásné Daenerys, Matky draků, První toho jména. Jsme v cíli. Naše bojovnice mají pro draky připravené dopisy, které schováváme na Dračí skále do mechové jeskyňky, necháváme tu pro Daenerys i táty nádhernou dýku, a do staletého kmenu, který je osazený stovkami starých mincí, vložíme i naše. V okolí nacházíme drakem okousaný štít bojovníka a jednu ponožku. Jen to většinou zbyde po tom rytíři, který minci drakům nenechá a usiluje o královnu… Někdy ani to ne.  

Holky jsou v sedmém nebi, vyhlížíme draky, Eli mečíkem jménem Jehla odráží útoky Bílých jezdců, a my větší s hrůzou vnímáme, co se děje ohledně Covid-19 v Evropě. I tady okolo, i v Čechách a zvláště pak tam, kam jsme se přestěhovali, v Itálii. Před několika dny jsme nabídli azyl rodině Alessandra DG, jeho malé Vereně (Eliška je do ní zamilovaná a trénují spolu) a Francesce s miminkem, druhé dceři. Jsou tam od nás. Vzali si čas na rozmyšlenou a… dnes už přijet nemohou :-( Co se s Itálií stane…    

Zpátky k našemu karavanu je to od jezera ještě pěkný kus cesty a do pořádného kopce. V půli posledního stoupání trenér zavelí. Běžíme. Tedy, povel platil pro Eli a jako doprovod jsem byla k mému potěšení vybrána já osobně. Po pouhých deseti kilometrech si dát přes kilák ostrého běhu s malou atletkou, by neměl snad být problém. Teorie. Stárnu rychle, případně Eli nějak rychle trénuje. Uf. Před finišem jsem ostudně přešla do chůze. Eli si tu míli dala pěkně festovně a to v pohorkách!  

Na druhý den opět cedí. Jako všechny dny předtím a jako bude ty potom. Dnes se věnujeme učení, Eli už přečetla za první půlrok první třídy domácí výuky 5 knížek, neuvěřitelně ji to baví a kniha je první věc, kterou bere do ruky, když se probudí. Pak  si opakujeme matiku, logiku, příroďák a boj zblízka. Ten si dávaj mezi sebou se sestřičkou :-)

Ve čtvrtek volají dopoledne z Londýna, dělám nekonečně dlouhý rozhovor pro knihu, kterou Janen, organizátorka WMA, připravuje na letošní podzim. Přiznám se, že raději znovu běžet do kopce v pohorkách a v dešti, než podobné rozhovory v anglině, a když ještě má telefon dunící ozvěnu. Ale na knihu se těším, moc. Je to obrovská čest pro tu holku z lesa, za kterou se pořád považuju, být součástí takového příběhu.  

Pátek. Další den. Vyrážíme do města, pěšky, a pak… Poslední dny jsme žili uprostřed ságy Hra o trůny, dnes se přízemní formou věnujeme doplňování zásob, dokud jsou obchody otevřené. Boris Johnson v rádiu dramatickým hlasem říká, že v Británii budou umírat na C-19 lidé, ale v keswickém superdokonalém obchoďáku Booths je narváno, rouška žádná, nervozita také ne a nejen Mia pčíká.  

Pátek je také posledním jezerním tréninkovým dnem pro miniběžkyni z Dukly, a protože ustal vichr, budeme fotit a točit vrtulníčkem, jak dronu říkají malé bojovnice. Cílem je snad nejhezčí horský výhled v Lakelandu, Walla Crag! Eli si dá deset a deset a deset padesátek do pěkného stoupání v tretrách, kusy drnů lítají do dálky s každým jejím odrazem, bláto má i za ušima a z dálky nás pozorují dvě ovce s černejma hlavičkama a jeden turista s hafanem. 

POZOR, NAŠE HODINKA NA BLANÍKU SE DÍKY COVID 19 PŘEKLÁDÁ NA NEURČITO.  

Ve FOTOGALERII najdete v květu  jezerní třešeň a pak keř, který… neumím identifikovat. Ale náááádhera. Pomůžete mi ho pojmenovat?