Už mi bylo čtyřicet, no ano, peču od základní školy, no ano, staré recepty i moderní franouzské kouzlení, měla jsem vyhledávanou cukrárnu, kde se v hodinových frontách čekalo na dobroty, dodnes peču na zakázku, no jasně, taky ty knížky receptů a různé soutěže, pochopitelně :-) Jsem holka od fochu a nejsem levá, hm? No, ale když jsem si před šesti lety přečetla recept na panettone od Markéty Pavleje, začal mi běhat mráz po zádech.Tedy, z reakcí fanoušků jejího blogu.  

To nedám. Nejspíš. Přestala jsem si věřit. Markétin recept se nesetkal s úspěchem, její čtenářky píší, jak se podle něj péct nedá, těsto nekyne… atd. A to je paní kuchařka! Jak asi dopadnu já? A tak jsem se k tomu celých šest let od publikování jejího receptu ani neodvážila.  

A tak moc sem chtěla. 

Po pár letech v Itálii, kdy je panettone okolo vás dennodenně, kdepak jen na vánoce, ale na velikonoce též… A během roku? Pořád ho někdo peče, vozí, posílá… a my to máme rádi. Dokonce jsme ho do Slunečné kavárny dováželi od těch nejlepších italských výrobců, malých řemeslných a v úžasných baleních, kdy kilo nejde pod tisíc korun a krabice s mašlemi jistě také za pár stovek! Prostě, panettone je můj osud :-)

Technicky vzato, internet takto popisuje panettone pro ty, kteří netuší: 

„Panettone je italský sladký chléb původem z Milána, který se obvykle v Itálii jí o Vánocích. Panettone má tvar kopule a je obvykle 12–15 cm vysoké. Do těsta se běžně přidává kandovaný pomeranč, citronová kůra a rozinky.“

Jdu na to, ale recept dnes nečekejte, je jich plný internet, tak třeba příště. Můj mám od přítelkyně Giancarly z Benátek, co má u nás v Malga Ciapela chatku na léto. No jo, od té, co má u nejslavnějšího náměstí všech náměstí, Piazza San Marco, rodinné rybářství, a rodina její měla také slavnou benátskou pekárnu! Mimo jejich panettone nám co týden vozila ty nejlepší ryby a mořské plody, ach jo. Kde jsou ty časy předkovidové. 

Čtrnáct hodin kynutí (druhý mi bude z kvásku kynout přes 30 hodin), extra lepková mouka speciálně poslaná z Itálie, kandovanou pomerančovou kůru jsem připravovala z našich sicilských, prostě… špičková Grand Cru vanilka Raiatea, troška zlaté citronové marmelády a na kilového parádníka na 7 vajíček! Nic moc navíc, žádný vylepšeníčka tam nepatří. 

Jak to dopadlo? Že prý bude muž čekat se mnou. Ve dvě mu zhasínám lampičku a zavírám do ložnice, nedá se to poslouchat :-) Sedím v horní kuchyni a zírám do nasvíceného zámeckého parku. Jak to dopadne? 

Z pece je vytahuju před třetí nad ránem, a na osmou servíruju dětem k snídani. Sežráno! Naštěstí máme dva! Muž nešetří pochvalou! Ale popravdě, celé ty roky si říkáme, že poctivá vánočka, je poctivá vánočka a nedáme na ni dopustit. To bude platit i do budoucna!  

Mrkněte na pár nekašírovaných fotek!