Večer v hraničním lese
Zveřejněno 19.2.2013
Znenáhla dlouží se stíny
navečer nad močály.
Ze šedých křovisek kolem
jako sny mlha se valí.
A jak den pohasíná,
hasnou i cesty v něm.
Jen mostek nad bystrou vodou
a za ním cizí zem.
Táhne po bledém nebi
kamsi pryč hejno vran.
Vytí psů temnotu protne
ostře a dokořán.
Jsi u cíle své pouti
na svahu nad potoky.
Jak bludičky ze tmy svítí
zapadlé dny i roky.
Jak klame to zdání ticha
i chvilka úlevy!
Nesejme nikdo břímě
z tvých beder, náhle víš.
Jen v tvém snu jako kdysi
ta cesta dobrá je
a kola vozů hrčí
po ní dál do kraje.
Zvuk pil tu lesy zvonil
a rodná řeč. Teď jen
v pověsti vrací se ti
ten tón jak temný sen.
V hraničním lese mně svitnou
okýnka ze samot.
Kdo hledáš, najdeš domov,
spasí tě jeho svod.
MUDr. Anton Sika, narozen 1904, později lékařem v Pohoří na Šumavě
Komentáře
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit