Večer v hraničním lese | Blanka Milfait | domácí marmeláda, Slunečná kavárna

Večer v hraničním lese

Zveřejněno 19.2.2013

Znenáhla dlouží se stíny
navečer nad močály.
Ze šedých křovisek kolem
jako sny mlha se valí.

A jak den pohasíná,
hasnou i cesty v něm.
Jen mostek nad bystrou vodou
a za ním cizí zem.

Táhne po bledém nebi
kamsi pryč hejno vran.
Vytí psů temnotu protne
ostře a dokořán.

Jsi u cíle své pouti
na svahu nad potoky.
Jak bludičky ze tmy svítí
zapadlé dny i roky.

Jak klame to zdání ticha
i chvilka úlevy!
Nesejme nikdo břímě
z tvých beder, náhle víš.

Jen v tvém snu jako kdysi
ta cesta dobrá je
a kola vozů hrčí
po ní dál do kraje.

Zvuk pil tu lesy zvonil
a rodná řeč. Teď jen
v pověsti vrací se ti
ten tón jak temný sen.

V hraničním lese mně svitnou
okýnka ze samot.
Kdo hledáš, najdeš domov,
spasí tě jeho svod. 

MUDr. Anton Sika, narozen 1904, později lékařem v Pohoří na Šumavě


Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit