Velké poděkování za ty roky minulé!
Zveřejněno 27.11.2019
Je to šest let, co se pokouší péct štrůdl. Není každý den posvícení, reaguje, když vidí mého muže, jak nevěřícně zírá… na z trouby právě vytažený exemplář. Taky první čočky byly minimálně hodně o důvtipu, aby jeden pochopil co to má na talíři a proč se to stalo :-) Ne, Baruška není naše kuchařka, ale střídáme se v tomto jedinečném umění já i ona pro nás pět, šest krků. Barča je mnohem více!
Pokud bych měla definovat dokonalou osobní asistentku, možná bych nenašla slova, ale napsala bych, koukněte na tu pražskou inženýrku, co narukovala na samotu v Pohoří hospodařit, pak převzala vedení Slunečné kavárny, jen tak náhodou dostala zlato na Mistrovství světa v marmeládování, v Dolomitech s Erikou mohou celý cirkus řídit bez naší pomoci, a správu mojí obchodní společnosti bez Barči… bych si nejen v našich letech expedičních neuměla představit.
Pro Eli, Miu a Maxe je více jak kamarádkou, je více jak tetou, je… holky říkají, že to není maminka, ale jakomaminka. Milujou jí. Nedivím se. Přesto jim na ty prdky občas pěkně nabančí a muž pak pozdvihne obočí a zle se dotáže, Báro, Vy tlučete moje děti?! A Baruška se stejnou nevinností, jako když na nepovedený štrůdl reaguje „není každý den posvícení“, prohodí, jo, tluču, ale málo, už je nemůžu doběhnout!
Dnes po půlnoci jsem se vrátila z Dolomit. Děti jsme nechali Barče, zvládá je na jedničku a vařečka je v programu jen občas, prý :-) Do toho přijíždělo včera celý den několik dodavatelů, zájemců o lístky na Vánoční koncert, řemeslníci na opravu štuků, pak zedníci, pak pošta, pak zabalila desítky marmelád pro jednoho klienta… a pak je třeba naházet hromadu koleček uhlí (jako každý den) do kotle, vařit pro hladové děti, pak… běhat s každým k zámecké bráně a po celém zámku s Maxem v náručí, a za indiánkama, co se rády ztrácejí… Není to úplně legrace. Vlastně to snad ani v jednom nejde.
Dnes po půlnoci jsem v zámecké hale, tam, kde je kniha hostů, našla celý tác čerstvě upečených kremrolí. Přivítání po dolomitské cestě. Cože jako? Kdy to dělala? To snad není možný! Vyjdu do našeho patra a v kuchyni v troubě se pomalu pečou dvě kachny. Voní celý zámek. Aha, máme návštěvu, asi nějaké pomocnice, říkám si! Ale ne, hostinské komnaty jsou prázdné.
Tak to je Baruška. Je mi víc, než jen asistentkou. Muž z ní někdy kvete, ale to on z každého. Na druhou stranu, Barča jistě někdy kvete z mého milovaného chotě. Když jsme se stěhovali do Dolomit, uplakaná mi povídá při návštěvě tam za námi, že by ráda zůstala v těch horách s námi. Když jsme vzali zámek, kouká a opatrně se zeptá, zda tam bude mít taky komůrku?!
Zažila s námi největší slávu i úspěchy, společné výlety i dovolené, dny smutné i uplakané, zažila s námi porody i stěhování. Jinou takovou bych nenašla, to vím!
Ehm, no, tohle je jako poděkování, Baruško, kdybys náhodou netušila, proč to tady píšu :-) To abys to měla pěkně na papíru, aby mi Tě záviděli všichni, kam až oko pohlédne, včetně té podlé slepice zečtyřkolové! Ta může závistí (opět) klidně i puknout.
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Já budu mít Barušku do konce života spojenou s větrníky. Ty její jsou mana nebeská a nic lepšího jsem v životě nejedla. Při mé první návštěvě Sluneční kavárny jsem si je telefonicky objednala. Brigádnice, kterou tam zrovna měla na výpomoc, je ale prodala. A co myslíte, že Baruška udělala. Zadělala a upekla nové, aby v té době pro ní neznámá Vostrá neodjela zklamaná. A tento přístup se prostě nezapomíná :-)))))))
Měchurky ze Srní :-)
DĚKUJU!!!! DĚKUJI!!! A ještě jednou DĚKUJI!!!! Všem, za moc milá slova a Blance za krásné poděkování :) rudá jsem teď až na pr.... ale musim říct, že se to poslouchá krásně :) ještě jednou DĚKUJI!!!!
Baruš, spi, zhasni telefon i počítač a spi, však vedle Tebe spí můj malinký poklad :-) Tak ať ho neprobudíš! To by asi bylo peklo :-) No jo, Max spí teď týden u Barči, má prostě svou hlavu :-)
Spi už!
Vše podstatné a krásné bylo napsáno.Vypisovat spousty krásných okamžiků s Barčou před rokem pod horou není potřeba.Její usměv na tváři nás promoklé vrátivší se z treku vžydcky zahřál díky tomu jsme se cítili jako doma.Takže za nás ze Sudet:"Barča je nejvíc!!!!"
Jsem moc ráda za všechny vzkazy tady, moc ráda za Barušku i za nás!
Ahoj Blanko,
já (a musím říct bohužel) nemůžu zatím přispět žádným takovým krásným příběhem jako Radek nebo Ivča, ale dobrýho člověka většinou poznám. A u Barušky je to tak zjevný, že tam to ❤️ je na správným místě, že to musí poznat každej! A určitě to ❤️ přimíchává i do El Morbinu, proto na zámku tak dobře chutnal... Baruška je prostě jednička!
Mějte se všichni parádně!
Roman
PS: ...na ten El Morbin si pro ověření budeme muset zajet i pod Marmoládu!
Ať žije El Morbin! A Baruška!
Není druhá taková na světě, mám Tě Baruško moc ráda! ❤️❤️❤️
Však ty taky nejsi úplně podle pravidel... tohodle světa :-) Já vás mám rada obě! A valstně všechny tady!
Barusku vam moc preju,je to jiste andel s krasnou tvari.Na detech je videt,jak moc ji maji radi.Tak at se vam vsem dari a Barusce pozdrav.
Charlieho anděl :-)
V létě 2015 jsem po přečtení POV cítila, že naše letní dovolená nemůže vést nikam jinam než na Šumavu. Byla lehce začarovaná, každý den bylo někomu z nás tehdy tří blbě. A tak se stalo, že jsem v den Dé zamířila z Hartmanic na Srní sama. Bylo krásně, fronta x desítek metrů dlouhá půl hodiny před otvíračkou Slunečné kavárny mě neodradilla. Moc jsem se těšila. Barča měla tehdy, ostatně jako vždycky velmi napilno. Přes to všechno se mnou nenuceně pár minut popovídala o tom, jak mě váš příběh dostal a zavál z Beskyd až na Srní. Kdyby mě tenkrát odbyla, nejspíš bych o pár měsíců na to o účast na marmeládovacím kurzu tolik nebojovala. Jenže, to bych Vás všechny nepoznala a můj život by byl o poznání chudší. Život mého muže by byl pravda lehce klidnější, bo jak jsem mu poprvé řekla, že chci jet s karavanem do Dolomit, tak se na mě pár dní fakt divně koukal :D. Ale nakonec zpětně uznal, že to bylo super a že lepší místo pro žádost o ruku než na Ombrettě by stejně nenašel. :-) Barča nás letos v Itálii opět dostala, jak byla vždycky všude, jak to tam s ní fakt funguje, kávičku dělá exkluzivní..co dodat. Máme ji také moc rádi, snad to ví. A třeba si to tady přečte. ❤️
Furt sem neumím dávat ty srdíčka, takže jen slovy SRDÍČKO X 100
Úžasný příběh!!!
Jen to trochu vyšperkuju :-) Baruška 2x nabourala naše auto (možná 3x :-)) a my ho díky tomu, jak ho nabourala a jak pak i její táta, jak se auto stalo slavným... ještě za velký peníze prodali :-)
Baruš = poklad.A ten na zámek patří !! Potkal jsem ji poprvé někdy před pěti roky na Srní. Přijel jsem dobrovolně "pomáhat " :-) Byl jsem vykulenej ... Bára přes den za pultem,fronta lidí až dolů na silnici. Všechny dorty prodaný a já si říkám, co asi bude prodávat den další ?? Večer jsme vázali marmošky. Já asi dvě, Bára 100 . Pochvalu jsem od ní nedostal. Ale pak jsme poseděli ,povídali si a říkali jak jsme zmakaný ... asi jsem to říkal spíš já. Jo, byl jsem to jen já :-) S pocitem blbě vykonaný práce jsem se vytratil spát. A druhy den ráno...no ty volééé ,plná vitrína měchurek dortů a pohárů . Baruška se směje a říká : jdeme na To! A tak je to myslím pořád :-)
Mám Ji rád ❤
Popsal si to dokonale. Takhle si ji ze Srní budou pamatovat všichni! A to je jedna z nejlepších vzpomínek na Slunečnou kavárnu!
Baruška je totiž nedefinovatelná osůbka ❤️❤️❤️ a proč nedefinovatelná? Najdeš někde ve slovníku cizích slov vysvětlení pojmu, kde je stmelený dohromady úsměv, pohoda, přátelství, oddanost, pracovitost i šikovnost? Nenajdeš!!! Tak to přesně je naše/Vaše BARUŠKA ❤️❤️❤️ posílám jí pusu :-)
Ještě, že nedefinovatelná neznamená genderově neustálená :-) Už sem se lekla! A máš Jani pravdu :-)
Víš Blani, já takto nepřemýšlím, mi tam žádný gender neleze! To jsou ty úhly pohledu... A neustálená? Naopak, pevně ustájená ve Vašem týmu :-)))
Dobře tak :-)
By the way, za její lívance bych život položila!
A to jo, to jako jo :-) Dnes vyšvihla kachnu, dvě, bramborový k tomu byl a zelí. Večer jsme všichni měli... jogurt, jak jsme se přežrali. Včetně Maxe!
... nezapomenu na letošní MSV. Za paňáka grappy jsem se vám tam snažil trochu pomoci. Každý den, od rána do večera. V den závodu jsme všichni vstávali ráno o půl čtvrté, přes den až nesnesitelné vedro v těchto končinách. Závody skončili, El Morbin praskal ve švech, já se chopil baru (chápej - maximálně jsem uvařil pivo, natočil kafe a vylil grappu, jinak jsem všem říkal vaffanculo). Bára zalezla do kuchyně, ano bylo tam asi 50 stupňu, a pekla jednu placku za druhou. Vedro jako sviňa! Když jsme asi v půl jedný ráno něžně vykopli posledního hosta, padl jsem únavou držkou na dřevěný stůl. Bára se vyřítí z již jí uklizené kuchyně a zeptá se: co si dáš zlato? Z posledních sil vyhrknu: Aperol! Trvalo to asi přesně 26,5 vteřiny a já měl na stole sklenku lahodného moku! BÁRA JE NEJVÍC!
... TY VOLE, TA HRUBKA!!! JSEM VOSTUDA
Popsal si to dokonale! Jen ten šrumec ukázal, kdo je kdo. Marmolada Super Vertical, ten závod pořádat dalo zabrat, ale byli jste všichni za borce největší, protože v pěti lidech jste natrhli prdel desítkám špaget, který to organizovali roky před, a blbě :-)
Barča je ohromný poklad a hlavně parťák, lumpárnami počínaje, spolucestovatelem pokračujíc a v neposlední řadě komplicem v obžerství konče :-) Na pomoc se neptá proč? ale jen kdy? Posílám pusu
Jo, je pravda, že sežere, co vidí, ale taky udělá veškerou práci, kteoru vidí :-) Navíc už i obstojně v El Morbinu obsluhuje v italštině :-) :-)
Já myslím že Barča i víc než obstojně :-) I když je pravda, že někteří to zvládnou i s naprosto minimální italskou slovní zásobou :-) :-) :-)
Hele, pro íčka ste stejně nejlepší baristky a je jedno, že nechápou ani slovo :-) Jak říká muž, obrat je důležitý :-)