Vyjeli jsme v pátek celá rodinka. Ani nevím, kdy to bylo takto naposledy. Konečně. Přes Telč, kde přespíme, dopoledne si ji projdeme a loďkou projedeme…, dorážíme po poledni do horkovzdušné trouby jménem Brno. To sluníčko je peklo. Dokonalý. Princezny to ale vidí jinak a vyrazí na trampolínu. 

V karavanu máme za chvilku přes 40 stupňů… S blížícím se startem se ale nebe zatahuje a před šestou začínají padat první kapky. Eli je sice pečená a teď už i dušená, ale moc se těší. S Miou a Maxem  fandíme, tatínek se probírá z úžehu a malá atletka to přemotivovaně přepálí. V druhém kole ji doběhne o rok starší a velmi pěkně běžící holčička z Vyškova a Eli finišuje druhá. Víme, že v tomto věku je roční rozdíl věkový u podobně trénovaných prcků velmi znát, a jsme rádi za pěkný souboj. Už prší na plný koule. 

Okolo sedmé ale startuje náš ještě druhý závod. I proto tu jsme všichni. V rámci Night runu se běhá rodinný závod Nutrend run. Čísla mají všechny holky Milfaitky, pánové budou prý fandit. Čekají nás dva kilometry. Dva jsou hodně pro Miu čtyřletku, dva jsou dost pro Eli, která právě na krev doběhla 800m. Holky ale chtějí závodit. Po pár metrech nám Eli uteče a brzo vede celé závodní pole, před ní už jen doprovodné elektroauto a kolař. Doprovod na kole po trati (organizátor akce) musí E-lišku krotit, aby vydržela celou trať. Zbytečně. Vydržela a do cíle vlétá… opět na druhém místě z cca 150 běžců všech věků :-) Podotýkám, že to byl závod volný, žádné měření, ale touha bojovat vždy vítězí. 

Eli odchytne štáb z České televize… „To je ona, to je ta, jak to celé odtáhla na prvním místě, s tou chceme rozhovor, dovolíte?“ No, pak dobíháme kdesi v poli poražených já s Miou Ronjou! Druhorozená trať dala bez sebemenší známky námahy. Mě bolí celé tělo. 

Cestou probíháme menší bouřkou, drobně stále prší a Eli… je mokrá násobně. Jak to? Pláče a velké slzy se jí na tváři mísí s dešťovými kapkami. Pláče usedavě, až se zalyká. Tatínek ji chlácholí, že druhé místo je super, jak je pyšný! Ale Eli pořád kroutí hlavičkou a pláče. Ne, to není druhým místem tatínku, ale já chci, já ještě chci, já moc chci ještě jednou běžet! Ten velký večerní závod dospěláků chci běžet, prosím…!? Postupně se ale zklidní a přijme fakt… že tohle už ne a že se ještě naběhá dost :-)

+ Dnes nás čekal biotop den v moravské metropoli, dokonalá pohodička téměř bez lidí, a v po i v út dva atletické mítinky (Brno a Vyškov).

+ Ještě se mi nestalo tento rok, že bych se vám tolik dnů za sebou neozvala. Snad jste to přečkali bez újmy a nechyběla jsem vám :-) 

+ Poděkování paní Jitce Z., která našemu týmu poslala super návrhy na „co vidět, kam zavítat a kde se nabaštit“ v okolí Vyškova! 

+ Záznam ze závodu na  ČT Sport

+ MiniTVspot Létajícího Anděla 2013

+ Fotogalerie!