Prý, podle výsledků jednoho odborného testu, který vyšel na tasteofprague.com (odkaz níže), má nemalou šanci kdokoli, kdo se rozhodne v Praze otevřít dobrou cukrárnu. Já dodávám, že ne kdokoli, ale ten, kdo ji dá srdce na správném místě, poctivé pracovité ruce i mozek toho, kdo cestoval, viděl, ví a umí, dá jí prostě vše…

Výzva! Šla bych do toho hned, ale nejdu… Proč? Když vidím tu hrůzu nájmů, nemá to cenu. Správně, tedy poctivě, náročně a čistě dělaná cukrárna v centru města, tam s těmi nájmy a dalšími náklady, nemá téměř šanci… Ale štve mě to, a nemálo! Kdysi mi partner vzal do Myšáka na větrník, byl obrovský, pravda. Na 2x píchnout vidličkou k pochopení, z čeho je a co je uvnitř, stačilo. Nemálo mě to zklamalo. Myslela jsem si, že ty cukrárny se starými jmény a historií, budou více dbát na, no na vše…

Větrníky, tedy měchurky, jsou u nás na Šumavě top modelem, pečeme jich desítky denně a po pár hodinách je vyprodáno. Jezdí si pro ně lidé… i z toho hlavního města. Po přečtení celého testu o příšernostech, které se v Praze za větrník vydávají, jsem se rozhodla vyrazit a první šestici (na další testované nemám ni odvahu, ni čas) okusit. Musela jsem 2x, bo při první návštěvě byl Světozor bez větrníků a Myšák z tech.důvodů zavřený.

Několikrát jsem se i jinde v Praze zastavila v cukrárně či kavárně. Sladké vždy z velkovýrobny či z ruky neuměla a vždy děs. Dokonce těmito uměláky majitelé ničili i pěkné cukrárny s personálem, který se jinak tuze snažil. Věděla jsem tedy, že to nebude procházka růžovým sadem, ale že se tak zklamu?! Podle testu, na který odkazuju, se až na dva / tři samovýrobce větráků, nedá jíst téměř nic. Dokonce větrník z farmářského trhu byl označen jako značně odporný a rizikový pro zdraví. Nepřekvapuje mě to. S pravidly pro prodej cukrářských výrobků na trzích, bych si tam též větrník nekoupila, protože dorty ve frešce či pod fólií nedávám. I tady na Šumavě, kde bych očekávala tzv.přirozenou touhu po vesnické cukrářské cti, a potřebu cech náš pozvednout... až nahoru, musím přiznat, že je tomu naopak. V jedné cukrárně poblíž je rizikem si dát jakoukoli sladkost, v druhé pak stojí za bačkoru většina „dortů“, ale zase umí upatlat autentickou šumavskou pomerančovou a citronovou marmeládu… ach jo! Na dotaz proč ji mají, paní majitelka odpověděla, že u Milfaitový je prej poptávaná, tak to zkusili taky, co kdyby se host spletl a chtěl jí i tam... Tomu říkám vlastní cesta :-( a prozíravé podnikání.

Ale ono je to švindlování docela „pochopitelné“ - abych měla ráno čerstvé dorty a větráky zvláště, musím péct večer předem, do noci, a od brzkého rána finalizovat. Aby se po nich klient oblizoval, padal na zadek a vracel se roky, musím používat právě to srdce, ruce a mozek, přidat vášeň a ty nejkvalitnější (a tudíž mnohdy i nejdražší) suroviny. Bohužel, to se chce málokomu. No a pak musím mít hosty, kteří přijdou kdykoli otevřu. A koupí.  A nemají za standard „zákusky“ od vedle za 13 korun kousek, ztužovadla a jistotu, že dnes koupené vydrží dekádu čerstvé. Neomlouvám šejdíře, švindlíře, lemply a vyčůránky, jen vím, co je k tomu vede :-) Touha po co nejnižší ceně, nejvyšším zisku a produktu, který neprodaný vydrží dlouho v lednici.

Tak tedy, jsem v Praze a jdu testovat větrníky. Použiju tabulku nejlepší šestice podle testu:

1.Café Savoy, vítěz původního testu
Blanka říká:  negativně mě zaskočil fakt, že větrník není pečený ani ráno, ani den předem večer - anebo naopak, je „čerstvě“ přepečený (vysušený). Nevím, co je horší, obojí působí špatně. Pozitivně jsem byla zaskočena skutečností, že na požádání přišla paní šéf-cukrářka, která velmi upřímně a rovně povyprávěla, co a jak. Za mě jsou větrníky zbytečně obří, až přehnaně, až se ptám, co se tím má kompenzovat. Můj kousek, na talíři za 95 Kč, postrádá lehkost. Proč? Však k němu sakryš patří! Šlehačka je velmi hutná způsobem přípravy (redukcí karamelu se šlehačkou až do tučnosti britského doublecreamu), což není vůbec primárně špatně, ale je to jinak… Zastávám názor prvorepublikových cukrářek, že větrník, tedy větroplaška, má být jako vítr, jako vánek či pírko v něm: lehkost, vzdušnost a absolutní čerstvost. Z první testované kuchyně si odnáším jediný pocit: neskutečné tukové bomby! Chybějící čerstvost je bod zlomu. Je to největší problém všech testovaných, a je to zároveň největší prohřešek. Mimochodem, zde do pudinkového krému alespoň přidávají pravou vanilku, jako jediní.

2.Erhart Café na Letné
Blanka říká: velmi silná vrstva karamelu na „pokličce“, někdo to ocení, já si myslím, že se tím setře chuť korpusu a převládne extrémní sladkost - cukr. Na druhou stranu, v Café Savoy bylo karamelu minimum a též to nebylo to pravé, protože jeho chuť ve výsledku chyběla. Korpusy zevnitř vysušené, opět nečerstvé. Nejlépe to poznáte po odklopení „pokličky“ a otočení. Cena 35 korun. Větrník neurazil, ani nenadchl.

3.Myšák Café
Blanka říká:  jednoznačně nejhorší větrníkový zážitek. Staré korpusy, rozpadající se gumové kraje oschlého vanilkového krému a zvětralá karamelová šlehačka, špatné sladění chutí a pach zákusku, který bydlí dlouho, ale dlouho v lednici… a ne sám. Velký větrák za 75 a malý za 45 Kč. Téměř neviditelno vanilkového krému (asi v lednici vysublimoval). Víte, myslím, že co slovo, to zbytečnost - prostě nejedlé. Navíc sedíme vedle vitríny, kde jsou uloženy krémy a tiramisu. V tomto krásném prostředí luxusní kavárny jsou odporně zabalené freškou… Bože chraň. Ale možná je to ochrana při dlouhém stání… před tou sublimací :-) Chudák pan Myšák!

4.Paukert deli uzavřeno. Ale o zážitcích s nimi, když jsme tam prodávali marmeládu, píšeme na našem webu jinde.

5.Viktoria
Blanka říká: Cena 35 korun. Korpusy nečerstvé, zevnitř notně oschlé. Krémy oba poměrně dobré. Lze předpokládat, že kdyby prodávali větrník plněný do čerstvého korpusu, byl by snad v testování nejlepší. Ale neprodávali… Žádné „kdyby“ neexistuje!

6.Ovocny Světozor deli
Blanka říká: Cena 35 korun. Náplně větrníku čerstvé, těsto bylo ze všech nejpoživatelnější. Šlehačka lehce nahořklá až hořká díky ochucení přepáleným karamelem (v tomto případě spíše už spáleným cukrem). Je možné, že používají k dobarvení šlehačky nesladký kulér, a nedosladili. Pudinkový krém nebyl dokonale vylehčený šlehačkou. A vůbec, končím, mrzí mě, že nemohu alespoň o jednom větrníku napsat, že mi chutnal. Mimochodem, všichni stěžovatelé, kteří brečíte, že se u nás stojí fronty: zkuste Světozor, budete ve frontě od objednání po toaletu :-)

Výsledek? Na kterou větroplašku plněnou vanilkovým krémem odlehčeným šlehačkou, a poté karamelovou šlehačkou, bych pozvala kamarádku? Na který bych zašla s radostí, kdyby je Slunečná kavárna sama nedělala? Na žádný. S rozvahou a vědomím, že si to stigma hodnotitelovo ponesu dál. Je mi líto. Cítím se až provinile, ale mám kecat? Mám se pokrytecky přetvařovat jako s tou restaurací minulý týden na Modravě? Přesto mám vzkaz, či právě proto: kdo pečete větráky, a jste na ně pyšní, napište, domluvme se, tuze ráda napíšu, že právě ten váš mě posadil na zadek, že byl super duper!

Kdybych měla ty prachy, otevřela bych Pražákům pod nosem větrníkárnu! Pražskou podobu pařížského Popeliniho ráje, nebo… no, to už bych to nouhau „darovala“ až moc :-)

Původní test v anglině.