No, byla to pecka nečekaná. A vteřina k tomu. Muž zůstal s pusou dokořán.
Jsem půl roku v Itálii, mám tu firmu, mám tu doma, zaměstnance i kamarády, a daně tu taky platím. Obrovský. Za zaměstnance platím víc na odvodech, než dám jim samotným :-( A třebas nedávno, koupila jsem ve Florencii auto, povinné ručení (notně ořezané) přišlo na 40 000 Kč, zapsání do registru aut 15 000 Kč. Na druhou stranu, dřeva z lesa mohu zdarma vytěžit, kolik potřebuju :-) V tyto dny jsem si taky byla konečně požádat o občanský průkaz. Minulý týden dorazila policejní patrola „zkontrolovat“, zda je pravda vše, co v žádosti deklaruju - dali jsme kafe, grappu a pokecali. Schválili mi tu trvalé bydliště. Občanka dorazí po neděli poštou. Jen ta drobnost podivná k tomu…

S žádostí mi předložili formulář: Dichiarazione di consenso alla donazione di organi e tessuti. Prohlášení o souhlasu s darováním orgánů a tkání.
V překladu to zní ještě děsivěji. Jo! Muž se zhrozil a obořil na úřednici: hele, signora, a když se jako rozdá jiným, co zbude nám, rodině? Paní na Pavlíka koukne a povídá, ehm strýčku, a nechcete to taky podepsat, je na vás dost materiálu, co by se mohl leckomu k lecčemu hodit. Než se muž nadechl k reakci, podepsala jsem.

Zajímavý kšefty dělá ten italský stát, dají ti občanku, ale musíš tělesnou schránku věnovat potřebným. Doufám jen, že to je závazek na stav až po smrti, bo kdyby někdo pozítří zaklepal u nás doma, že kdosi kdesi potřebuje mojí ledvinu, nebo metr kožichu mého muže, asi bych…

Co vy, jak to máte? Tohle zásadní a trochu děsivé téma je třeba zlehka odlehčit, tak tedy, vy chcete být taky užiteční po smrti?

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela..., krematorium nebo pod zem. A najednou je rozhodnuto. Moje tělo po mé smrti patří Italské republice :-)

Tohle malé zamyšlení nad tím, co bude „jednou“, není nepodobné kapitole v právě vycházející trojce Nebát se přát si. I tam si lámu hlavu, trochu souvisleji a zásadněji, s tím, co bude, až na tomto světě nebudeme… my rodiče.
……………………………………………………………….
A jen tak mimo mísu, jinde na tomto webu jsem právě publikovala článek, který je mi „podnikatelským“ srdcem velmi blízký, ale souběžně vím, že nikdo, asi fakt nikdo si z ně příklad nevezme :-)